Klára Notaro: Antisemitismus ve Francii

Rodiče se ve Francii obávají o děti, z nichž některé jsou ve škole šikanovány, slovně nebo i fyzicky napadány spolužáky. Atmosféra se mění, a to i díky sociálním sítím, na nichž se mladí lidé dozvídají, co si mají myslet a koho mají nenávidět. Štvaní mládeže proti Francii, proti Židům, proti křesťanství většinou přichází ze zahraničí.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Islámský antisemitismus k Německu nepatří

Nejméně odolná vůči takové ideologii násilí a nenávisti je mládež bez pevného rodinného zázemí, bez kořenů ve Francii. Mládež, která je přesvědčená, že dnešní Francie jí nemá co nabídnout, jen skromný život v panelácích na okraji města. Život na okraji prosperující společnosti.

Nenávist mladým lidem dává sílu a zbavuje je soudnosti, sebekontroly. Agresivní chování některých skupin žáků bylo často přehlíženo. Protože oficiální mantra ve státním školství byla dosud tato: nevzbuzovat rozruch, nečeřit hladinu, zametat problémy spojené s agresemi žáků muslimského vyznání pod koberec.

Kdo útočí na jednoho Žida

V některých problematických oblastech učitelé dějepisu, když mluví o druhé světové válce, se raději nezmiňují o koncentračních táborech a plynových komorách, kde umírali Židé, protože se bojí reakce žáků, mladých muslimů. Pro některé z nich jsou Židé a stát Izrael nepřátelé.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Antisemitismus v Rusku znovu zvedá hlavu

Smí se ale takto komolit historie? Zde se nabízí srovnání s dobou Protektorátu, kdy se v českých školách učily jen dějiny Německa, české a světové dějiny se nacistům nehodily.

Teroristický útok Hamásu na Izrael byl jakýmsi spouštěčem protižidovské nálady. Na zdech se objevily hanlivé nápisy, došlo i na napadení lidí, kteří patří k židovské komunitě.

Proto chlapci přestávají nosit na hlavách jarmulky, chodí na kurs sebeobrany a jejich rodiče odstraňují z rámu dveří mezuzy – schránky s posvátným textem z Tóry. Židé na sebe nechtějí upozorňovat, protože se necítí v bezpečí.

Postoj politických stran ve Francii není vůči antisemitismu jednotný. Zejména extrémně levicová strana Nepoddajná Francie (La France insoumise), která nadbíhá voličům muslimského vyznání, se nevyjadřuje vůči antisemitismu jednoznačně. To je velký problém pro demokracii.

Čtěte také

Petr Honzejk: On není antisemita, on je jen debil

Ministr vnitra Darmanin řekl: „Kdo útočí na jednoho Žida, ten útočí na celou republiku.“ Není však jisté, že tím upokojil francouzské občany židovského vyznání. A těch je půl milionu.

Ti spíš vnímají slova filozofa a publicisty Alaina Finkielkrauta, přítele nedávno zesnulého spisovatele Milana Kundery, který upozorňuje na rostoucí nebezpečí v místech, kde převládá muslimská komunita.

A zda protestují muslimové, kteří byli pobouřeni teroristickým útokem Hamásu? Takových je většina, ale jejich hlasy jsou slyšet jen řídce, protože i oni se obávají zfanatizované mládeže.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži