Jiří Leschtina: Proč by demokraté neměli jít do vlády s Babišem ani ve jménu zažehnání většího zla

Jiří Leschtina: Proč by demokraté neměli jít do vlády s Babišem ani ve jménu zažehnání většího zla
Je to již delší dobu setrvalý jev ve volebních preferencích, předvídající vládní většinu ANO s SPD, případně i se Stačilo!. Což oživuje debaty, zda by některá z demokratických stran přece jen neměla jít do vlády s Andrejem Babišem, aby zabránila jeho destruktivnímu vládnutí s Okamurou a Konečnou.
A v případě vítězství populistů a krajní pravice se určitě vynoří v některých stranách vládní koalice hlasatelé „obětování se“ ve jménu zažehnání většího zla. Bez ohledu na to, že vládní provázání stran, které teď kategoricky vylučují jakoukoliv spolupráci, by vyvolalo snad ještě větší zlo v podobě střemhlavého propadu důvěry v politiku jako takovou.
Čtěte také
Vždyť přece volební slogan koalice Spolu „stát na správné straně“ není ničím jiným než mobilizací proti Andreji Babišovi, shlížejícímu se v Orbánově modelu uneseného státu, přetvářeného v autoritářský režim. A pokud by po tomhle zalarmování voličů následovalo spojení například ODS s vůdcovským projektem Andreje Babiše? Pak by to liberální voliči těžko mohli prožívat jinak než jako nestravitelnou proradnost.
Deziluze by byla o to větší, že dřív nebo později by účinkování některé z vládních stran v mocenském svazku s Babišem muselo skončit fiaskem. Šéf ANO už během vládnutí s Hamáčkovou ČSSD prokázal naprostou absenci zábran, co se týče převálcování a vysátí voličů slabšího spojence.
Záminkou záchrany demokracie?
A pokud by měl po volbách k dispozici alternativní většinu s SPD, která se rýsuje ve volebních průzkumech? Pak by neváhal prosadit některé pochybné záměry bez ohledu na vládního partnera.
Čtěte také
Což už předvedl v minulém volebním období, když navzdory ČSSD protlačil s pomocí hlasů SPD a komunistů své lidi do rady České televize. A ti pak připravovali půdu pro svržení tehdejšího ředitele ČT Petra Dvořáka.
Zejména sběhnutí ODS či STAN k Andreji Babišovi by znemožnilo zformování silné opozice vůči vládnímu bloku populistů a krajní pravice. A také by hned zpočátku podkopalo šance demokratického tábora na vítězství v dalších sněmovních volbách a na návrat do Strakovy akademie.
Nelze si samozřejmě dělat iluze, že by vláda ANO v koalici s SPD a dalšími odpudivými extremisty nesměřovala k oslabení západní orientace země, k prosazování proruských postojů i k autoritářským tendencím v domácí politice. Přesto ale nehrozí takové zničení ochranných pojistek demokracie, které je čím dál patrnější v orbánovském režimu.
Je totiž jisté, že přes Senát, v němž drží ústavní většinu vládní strany, by neprošlo referendum o vystoupení z NATO či EU, které svým voličům slibuje jak Okamura tak Konečná. Právě tak horní komora parlamentu může zablokovat jakoukoliv změnu volebních pravidel, které by znevýhodňovaly opozici a zvyšovaly šance vládnoucí garnitury zůstat u moci.
K tomu musíme připočíst Ústavní soud, do něhož prezident Pavel v rámci široké obměny prosadil výhradně jen svobodomyslné soudce a soudkyně vědomé si svého poslání střežit ústavnost a právní stát. A když tohle všechno sečteme, pak vlastně není důvod, proč by se demokraté měli lísat k Babišovi pod záminkou záchrany demokracie.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka