Když se připravuje reforma bez veřejné diskuse

Nejde jen o to, správně naměřit koberec, aby pokryl podlahu přesně do všech rohů. Platí to pro každou složitější, a zvláště intelektuální práci. Napsat text úplně bez pravopisných chyb, anebo vyřešit složitý početní příklad bez zpětné kontroly, případně bez dohledu některého kolegy, je značně riskantní podnik.

Každý totiž dělá chyby, to platí bez výjimky. Proto se dokonce vymýšlejí složité systémy kontrol, aby případnou chybu vyloučily. Nejlépe jsou tyto systémy známy z atomových elektráren.

Proto je vždy rozumné dávat pozor na člověka, který svou činnost nekontroluje. Může být mimořádně schopný, o to větší však může být chyba, kterou přehlédne.

V této chvíli by si tedy měl občan dát pozor na svou vládu. Už podruhé opakovala postup, kdy měřila nejvýš jednou a pak hned řezala. Dokonce ve své nejdůležitější agendě, totiž reformě veřejných financí. Poprvé tak učinila v březnu, kdy v naprostém utajení připravila reformní batoh. Představila ho jako zásadní změnu, která sníží daně nejvíc od vzniku České republiky a navíc zachrání veřejné finance, prý rozvrácené minulými vládami.

Oslavy zásadního kroku vydržely nejdéle dva dny. Začali reptat novináři, ekonomičtí analytici, opozice a dokonce i vládní poslanci. Fiasko reformní ofenzívy bylo zřejmé a vláda ustoupila. Svůj balík posléze prezentovala jako krok, který má pouze stabilizovat veřejné finance. Trapasu by se premiéra a ministři vyhnuli, kdyby pozvali vlastní poslance, novináře, nebo alespoň ekonomické analytiky k připomínkám. Veškeré kritice by se dalo předejít. Dokonce i konzultace s opozicí by mohla být užitečná. Dala by se předjednat cesta balíku parlamentem, při které by vláda nechala opozici vyhrát v dílčích sporech, jako celek by ale reforma prošla bez velkých bouří.

V březnu se tedy stala první chyba a její následky bylo nutné likvidovat přípravou koaličního pozměňovacího návrhu.

Vláda připravila důmyslnou strategii, kdy všichni koaliční poslanci mohli připravit pozměňovací návrhy, podle kterých by se měl reformní batoh upravit. Aby se předešlo nedorozumění, ze všech návrhů na změny se měl připravit společný koaliční materiál a poslanci se měli zároveň zavázat, že sami žádné změny prosazovat nebudou. Tento plán skutečně vyšel. Potíž ale byla opět v tom, jak šedesátistránkový pozměňovací návrh vypadá.

Jsou v něm nepochybně rozumné a předem prodiskutované změny. Například se uplatnila iniciativa Michala Doktora z ODS, který doporučil zjednodušit daně pro holdingy. Ladislav Šustr z lidové strany prosadil návrh poradce ministryně školství Petra Matějů, podle kterého nebudou výzkumníci platit DPH z evropských grantů.

Jiní bojovali za své politické zájmy. Na přání lidovců dostanou chudší rodiny vyšší daňové bonusy za děti. Poslanci Michal Pohanka a Miloš Melčák přemluvili koalici, aby nerušila daňové výhody pro stravenky a aby vláda nechala jmenovat ředitele VZP správní radu.

Všechny ovšem překvapily dvě zásadní změny. Poprask v ODS způsobilo avizované snížení daně z příjmu. Její sazba sice má v roce 2009 klesnout z 15 na 12,5 procenta, protože se ale zároveň dramaticky sníží daňové slevy, bude většina občanů platit vyšší daně.

Není tedy divu, že poslanec Vlastimil Tlustý a pět jeho kolegů není spokojeno. Daň z příjmu se lidem v roce 2008 sníží a o rok později zase zvýší. To nedává smysl. Zvláště když byl tento krok prezentován jako další snížení daní.

Je jasné, že i druhému fiasku by se dalo zabránit, kdyby si koaliční návrh před jeho publikací přečetli poslanci ODS případně nějaký ekonomický analytik.

Stejně sporné mohou být nečekaně navržené zdravotnické změny. Už se od nich distancoval lidovec Ludvík Hovorka, který nechce reformu vůbec podpořit. Otázka zní, co udělají ostatní, až si dalekosáhlé změny přečtou.

Návrh výrazně posiluje roli ministra zdravotnictví, který bude mít napříště kontrolu nad VZP a nad stanovením cen za léky i za lékařské výkony. V tomto případě je dost dobře možné, že jde o jedinou cestu, jak zlepšit nepřehledné poměry ve zdravotnickém systému. Potíž je však v tom, že se zdravotnický převrat zavádí bez jakékoli diskuse. Před definitivním schválením budou mít pojišťovny i lékařské spolky jen týden na to, aby si návrh jen přečetly. To navíc za předpokladu, že jejich představitelé nemají dovolenou. A navíc mohou na návrhu jen těžko něco změnit. Je součástí balíku, na kterém zřejmě závisí existence vlády a který se musí buď přijmout, nebo zamítnout celý.

Málokdo z komentátorů očekává, že karamboly během přípravy vládní reformy návrh zastaví a způsobí pád celé vlády. Je však víc než jisté, že většina vládních poslanců bude reformní zákon schvalovat jen s hlasitým skřípěním zubů.

Když vláda chystá občanům taková překvapení, logicky se tím opět posiluje nedůvěra mezi politickou sférou a zbytkem společnosti. Nehledě k tomu, že kvalita reformy se v mnoha důležitých detailech ověří až při použití v praxi.

Jedna dobrá zpráva však z boje o reformu vyplývá. Opět se potvrdilo přísloví Dvakrát měř, jednou řež. Poučení pro život si tak může zadarmo odnést každý.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .