Když podvody nejsou podvody

Vlastně by si člověk měl dávat pozor na jazyk: jak na to upozornil nedávno časopis Auto sport, tachometr považuje Ministerstvo dopravy za běžný náhradní díl, se kterým prý lze libovolně nakládat a tudíž je ho zřejmě možno i libovolně pozměňovat. Podle takového výkladu zákona by se tedy smělo mluvit jen o neutrálním „přetáčení“ tachometru, aby se snad člověk ještě nedostal do maléru. A tak nepřekvapuje, že beztrestné kšefty s omlazenými ojetinami utěšeně kvetou: oproti loňsku vzrostl podíl zdejších aut, která najezdila ve skutečnosti víc než mají na tachometru, na 42 procent, což je o pět procent víc než loni. Ročně má podle Auto sportu na dvě stě tisíc nově registrovaných nebo přeprodávaných ojetých aut záměrně zmanipulovaný počet ujetých kilometrů. Prodávajícímu to vynese v průměru o 30 000 na autu víc, což dohromady dělá za rok 6 miliard, podvodem vytažených z kapes nic netušících kupců. Existují v Česku firmy, které se na to specializují. Buď na smazání kilometrů jen na displeji, což je levnější, nebo i na řídící jednotce, kde to stojí víc. Ani tahle služba, všude v civilizovaném světě jasná součást mafiózního podsvětí, není ale v ČR nelegální. Jak o tom svědčí m.j. i fakt, že ji najdete běžně na internetu.

A zákazník? Ten má možnost se bránit jen tím, že zaplatí další peníze za to, aby mu například společnost Cebia zjistila, jak to s ojetým vozem, který chce koupit, vypadá ve skutečnosti. Pak má ale takový zákazník stejně jen jednu možnost, a to zmanipulovaný vůz nekoupit. Toho, kdo ho chtěl sprostě okrást, žalovat nemůže. Ten totiž prý jednal „legálně“.

Je to jasný Kocourkov, který ovšem triky s tachometry zdaleka nekončí. Také s výkladem novely silničního zákona, která měla zpřísnit sankce za jízdu autem, nesplňujícím technické předpoklady provozu, se dá pěkně kouzlit. Příslušný paragraf se dá totiž údajně vykládat tak, že musí nastat souběh technické nezpůsobilosti vozidla a bezprostředního ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Což v praxi znamená, že když mám propadlou technickou kontrolu, ale bezprostředně tím nikoho neohrožuji, mohu vyváznout jen s malou pokutou a bez trestných bodů. Pojem „bezprostředního ohrožení silničního provozu“ je kromě toho sám o sobě vágní a záleží na policii a na obecních úřadech, jak ho vykládají. Existuje sice vyhláška, vypočítávající závady, ohrožující bezpečnost provozu,- ovšem nikoli bezprostředně. A právě na tom by se formální vykladači práva mohli točit.

Respektive, proč ten podmiňovací způsob: bezpochyby se to děje. Stejně, jako bude stále běžnější, že před prodejem ojetého auta zajedou prodávající nejen do myčky, ale i k firmě, která „vypucuje“
tachometr. Proč by to neudělali, když vědí, že jim to vynese peníze vůbec nic neriskují? Přitom by možná ani nebylo nutné čekat na to, až zákonodárci konečně tuhle díru v zákoně zalepí. Možná by stačilo nazývat věci pravým jménem. Například: přetočení tachometru podvodem. A na podvody snad zákony máme. Když už je nemáme na zfalšované tachometry.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.