Když ji vidím, tak ji poznám. Ale definovat dezinformaci právně neprůstřelným způsobem je nemožné, soudí Koubský

Proti šíření dezinformací a jejich podléhání je podle poslanců možné zasáhnout například tlakem na policii a státní zastupitelství, aby lépe využívaly normy, které už v současné době platí.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Dezinformace a názory. To je rozdíl

Má jít třeba o zákony postihující šíření poplašných zpráv nebo vyzývání k násilí proti skupině obyvatel. Důležité má být také vyučování na školách, jak kriticky vyhodnocovat informace a zjišťovat, které jsou a které nejsou pravdivé.

O návrhu zákona, který vypracovalo ministerstvo vnitra, momentálně debatují ministerští experti. Až na základě jejich stanoviska má ministerstvo rozhodnout, jestli zákon vůbec předloží vládě.

Jde tedy o návrh, který vyvolal velké debaty. Opoziční politici ho hojně kritizovali, protože se údajně obávají, aby ho vláda nepoužívala k potlačování svobody slova, umlčování opozice a podobně.

Jak definovat dezinformace?

Podle Petra Koubského, redaktora Deníku N, takový zákon není potřeba. Problém však nevidí v tom, jestli bude, či ne, ale v tom, že se takovýto zákon nedá přesně formulovat.

Čtěte také

Vláda nechystá cenzuru. Jde nám o dezinformace ohrožující národní bezpečnost, říká vládní zmocněnec Klíma

„Ten zákon se nedá napsat tak, aby plnil skutečně to, co od něj zákonodárce očekává, aby byl nezneužitelný a zároveň, aby skutečně byl účinný v boji proti tomu, co jsou dnes hlavní problémové dezinformace. Myslím si, že zákony, které toto všechno umožňují, máme, jenom je neumíme příliš dobře aplikovat a vymáhat. Jenomže když je problém v tom, že se tyto zákony nedovedou vymáhat, tak sepsáním nového se to velmi pravděpodobně nevyřeší,“ říká.

Hlavním bodem debat v souvislosti s návrhem bylo vytvořit definici, co to dezinformace jsou, jak vypadají, jak je má zákon poznat a jak má následně jejich úmyslné šíření postihovat. Podle Koubského právě na takové definici závisí úplně všechno.

Většina hodně problémových dezinformacích se do již vzniklých paragrafů vejde.
Petr Koubský

„Kdybychom tu definici uměli formulovat rozumným způsobem, na kterém se naprostá většina z nás shodne, tak zbytek toho zákona by se udělal docela snadno. Toto je to úzké místo, definovat dezinformaci, přestože se to zdá být poměrně jasné, je velice obtížné,“ míní.

„‚Když ji vidím, tak ji většinou poznám.‘ To je starý výrok jednoho ze soudců amerického Nejvyššího soudu o pornografii. S dezinformací je to podobné. Když ji vidím, tak ji poznám, ale definovat ji právně neprůstřelným logickým způsobem je podle mě nemožné,“ říká Koubský s tím, že nic takového se zatím doposud nikomu nepovedlo.

Zákonů máme už dostatek

Problematická není pouze definice dezinformací, ale také způsob, který by určoval, kdo šířil dezinformace záměrně a kdo je šířil s tím, že informaci neměl ověřenou.

Čtěte také

Microsoft a Google do vyhledávačů začlenily nové AI rozhraní. Velké změny ale zatím nepřináší, míní Koubský

„Tohle se postihnout zákonem podle mě nedá. Máme paragrafy v trestním zákoně, které specifikují jistá omezení svobody slova, na kterých se společnost shodla, že jsou společensky užitečná. Ty paragrafy jsou podle mě rozumné a není potřeba jít nad jejich rámec. Většina hodně problémových dezinformacích se koneckonců do těch paragrafů vejde,“ dodává.

Poslechněte si celý pořad Online Plus Davida Slížka v audiozáznamu. Dále se dozvíte shrnutí o novinkách v AI, proč Youtube zpřístupnil Donaldu Trumpovi zpět jeho účet nebo jaké plány má Mozilla se svojí investicí do odpovědné AI.