Když babičky vyprávějí, děti žasnou
Je léto, začínají prázdniny a dovolené. Děti přinesly svá vysvědčení a odjíždějí třeba na tábory nebo k moři. A co třeba za dědečkem a babičkou? Podle různých průzkumů se ukazuje, že už to dávno nebývá tak běžné, jako dříve.
Někdo tvrdí, že nejmladší generace si už nemá co říci s tou nejstarší. Babičky obvykle neznají nejnovější aplikace, neumí zacházet s chytrými telefony, iPady a nehrají počítačové hry.
A přesto mají pro vnuky něco vzácného. Mohou nabídnout mnohem víc: třeba příběhy. A že to na děti funguje, dokazují Příběhy našich sousedů, projekt neziskové organizace Post Bellum.
Pětaosmdesátiletá Eva Soukalová vyprávěla šestici deváťáků z pražské ZŠ Mendíků svůj příběh z 50. let. Komunistický režim ji odsoudil na osm let vězení, protože shodou okolností pracovala v sekretariátu Československé národně socialistické strany.
StB ji zatkla s řadou dalších a obvinili ji, že právě tady na sekretariátu se líhli špioni a ona je neudala. Eva neměla ponětí, o čem mluví.
Vyšetřovatelé ji donutili přiznat se ke všemu, co chtěli, prošla neuvěřitelně surovými výslechy a samovazbou. Po soudu putovala do kriminálů a pracovních komand na Pankráci, Kutné Hoře, v Červených Pečkách, atd.
V Molitorově utrpěla vážný úraz ruky. Podmíněně jo propustili po více než čtyřech letech. Dlouho pak pracovala v dělnických profesích.
„Nikdy si nesmíte myslet, že všichni jsou zlí. V každém národě najdete zlé, ale i lidi s dobrým srdcem. Prosím vás, buďte k sobě slušní. To tento národ potřebuje,“ končí své vyprávění Eva Soukalová.
Žáci se svým učitelem a lidmi z Post Bellum během půl roku dokumentovali tento příběh. Zašli do archivů, sepsali scénář, natočili ho ve studiu Českého rozhlasu a vznikla výjimečně zajímavá reportáž.
S dalšími si ji kdykoli poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.