Když babičky vyprávějí, děti žasnou

Někdo tvrdí, že nejmladší generace si už nemá co říci s tou nejstarší. Babičky obvykle neznají nejnovější aplikace, neumí zacházet s chytrými telefony, iPady a nehrají počítačové hry.

A přesto mají pro vnuky něco vzácného. Mohou nabídnout mnohem víc: třeba příběhy. A že to na děti funguje, dokazují Příběhy našich sousedů, projekt neziskové organizace Post Bellum.

Pětaosmdesátiletá Eva Soukalová vyprávěla šestici deváťáků z pražské ZŠ Mendíků svůj příběh z 50. let. Komunistický režim ji odsoudil na osm let vězení, protože shodou okolností pracovala v sekretariátu Československé národně socialistické strany.

StB ji zatkla s řadou dalších a obvinili ji, že právě tady na sekretariátu se líhli špioni a ona je neudala. Eva neměla ponětí, o čem mluví.

Pětaosmdesátiletá Eva Soukalová vyprávěla šestici deváťáků z pražské ZŠ Mendíků svůj příběh z 50. let|foto: Post Bellum

Vyšetřovatelé ji donutili přiznat se ke všemu, co chtěli, prošla neuvěřitelně surovými výslechy a samovazbou. Po soudu putovala do kriminálů a pracovních komand na Pankráci, Kutné Hoře, v Červených Pečkách, atd.

V Molitorově utrpěla vážný úraz ruky. Podmíněně jo propustili po více než čtyřech letech. Dlouho pak pracovala v dělnických profesích.

„Nikdy si nesmíte myslet, že všichni jsou zlí. V každém národě najdete zlé, ale i lidi s dobrým srdcem. Prosím vás, buďte k sobě slušní. To tento národ potřebuje,“ končí své vyprávění Eva Soukalová.

Žáci se svým učitelem a lidmi z Post Bellum během půl roku dokumentovali tento příběh. Zašli do archivů, sepsali scénář, natočili ho ve studiu Českého rozhlasu a vznikla výjimečně zajímavá reportáž.

S dalšími si ji kdykoli poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.