Kdyby do Prahy místo sovětské armády vstoupila ta americká, byla by u nás šance na rakouský vývoj, věří publicista Klvaňa

„Teď se objevuje terminologická válka, tedy spor o to, jestli byl květen 1945 osvobozením, či naopak dobytím nebo okupací Československa. Já pevně trvám na termínu osvobození,“ uvádí v Pro a proti historik Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd.

Čtěte také

Místo zbraňové velmoci Potěmkinova vesnice. Putin ale není ochoten přistoupit ke kompromisům, všímá si Pazderka

Hostující profesor na New York University Prague a publicista Tomáš Klvaňa věří, že probíhající válka na Ukrajině vnáší do problému nové světlo. „Naznačuje, že role Sovětského svazu při tzv. osvobození Československa v roce 1945 byla přeci jen trochu komplikovanější.“

„Nikdo neodpírá sovětské armádě zásadní podíl na porážce nacistického Německa,“ dodává novinář. „Ale termín osvobození můžeme použít v rovině politické, kdy jde o demokracii a svobodu a tu nám Rudá armáda nepřinesla, právě naopak. A podíváme-li se na období mezi lety 1945 a 1948, tak najedeme dost důkazů, že Československo nebylo tehdy nezávislý a svobodný národní stát.“

Jedna diktatura nahradila druhou

Každé obsazení jakéhokoliv státu či města přináší negativní následky, připomíná Němeček. „Objevují se rozpory mezi vojáky a obyvatelstvem, jsou excesy v podobě odvozu majetku v rámci kořisti i mimo ni do Sovětského svazu. Ale sovětská i americká armáda opustila Československo na přelomu listopadu roku 1945, takže byla šance se vyvíjet svobodně.

Čtěte také

O 2. světové válce musíme konečně říkat pravdu. Byli to Rusové, kdo spolu s Hitlerem napadl Polsko, připomíná poslanec Ženíšek

„Rudá armáda sice odešla, ale odnesla si spoustu věcí, protože Rusové zde kradli, co mohli. Ale vstup Rudé armády jednoznačně posílil české komunisty, kteří v té době byli pátou kolonou Sovětského svazu, úzce spolupracovali se Stalinem a přivedli sovětské poradce zejména na silová ministerstva a tak podrývali svobodu a demokracii,“ věří Klvaňa.

Podle něj tak jedna diktatura postupně nahradila druhou. „To, že se tak stalo, souvisí s tím, že do Prahy vstoupila sovětská, nikoli americká armáda. Kdyby Američané vstoupili do Prahy, tak sice nemůžeme vědět, jak by se následující roky Československa odehrávaly, ale měli bychom rozhodně větší šanci na například rakouský vývoj.“

Neaplikujme současnost na naši historii

„Nikdy bychom neměli současný politický vývoj aplikovat zpětně na naši historii,“ žádá historik. „Je to bohužel dost oblíbená praxe a už jen to srovnání současnosti a minulosti, tedy dnešní války na Ukrajině s 2. světovou válkou pokulhává na obě nohy.“

Čtěte také

Vlasovci – vojáci mezi dvěma totalitami

V hlavě řady lidí stále přežívá nekomplikovaný příběh o osvobození Československa Rudou armádou. „Za posledních 30 let naše historická obec selhala, protože jak se přednáší na středních i základních školách historie roku 1945 a následujících let, je velmi nedostatečné. Až v posledních pár letech se začínáme vymaňovat z ideologické interpretace a dívat se na naši historii realističtěji,“ shrnuje Tomáš Klvaňa.

„A já mám pocit, že jsme v tom diskurzu otočili výhybku. Když otevřete televizi, tak vidíte oslavy amerického osvobození a Sovětský svaz je někde v pozadí. Proti vině historiků bych se ohradil. Musíte mít pramennou základnu, nejde jen o to věci interpretovat,“ konstatuje Jan Němeček.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.