Kdy začala těžba rtuti v Andách?

Oblast Huancavelica v dnešním Peru má dlouhou tradici v dolování sulfidu rtuťnatého neboli cinabaritu. V době španělské kolonizace byly zdejší doly kvůli vysokému počtu úmrtí horníků na otravu rtutí známé jako "Mina de la muerte" neboli Doly smrti. Španělé rtuť využívali k amalgamaci stříbrných rud a získávání čistého stříbra. Těžba cinabaritu ovšem zahladila veškeré stopy po případném využití dolů civilizacemi, které v Andách existovaly před příchodem Španělů.

Nedostatek archeologických nálezů elegantně obešli vědci z kanadské Albertské univerzity. Vyvrtali vzorky sedimentů ze tří místních jezer a stanovili v nich hladinu znečištění rtutí. Zjistili, že už kolem roku 1400 př. n. l. začali cinabarit těžit lidé z civilizace Chavín, která předcházela Inkům. Jde o vůbec nejstarší známý důkaz těžby rtuti. Nejintenzivnější byla těžba kolem roku 600 před naším letopočtem, kdy civilizace dosáhla svého vrcholu. Poté úroveň těžby klesla a zvýšila se teprve za vlády Inků v letech 1200 až 1450 našeho letopočtu, kdy znečištění rtutí dosáhlo absolutního maxima. Je proto pravděpodobné, že Inkové rtuť získávali tavením cinabaritu, což je metoda, která byla na americkém kontinentu zatím připisována až evropským kolonizátorům. Rtuť přitom stejně jako lidé z civilizace Chavín využívali k výrobě červeného barviva rumělky. Zdobili jí zlaté ozdoby, dekorativní předměty i těla vysoce postavených zemřelých.

Výsledky studie popisuje článek, který tento týden vychází v Proceedings of the National Academy of Sciences.