Kdy dítěti říct, že je adoptované? Brzy, odpovídá odbornice Landová

Na osvojení dítěte se v Česku čeká dlouho. Hodně záleží také na samotných rodičích, kteří mají často odlišné představy. (ilustrační foto)
Na osvojení dítěte se v Česku čeká dlouho. Hodně záleží také na samotných rodičích, kteří mají často odlišné představy. (ilustrační foto)

Jak šetrně sdělit dítěti, že nevyrůstá u biologických rodičů? Podle Terezy Landové ze Střediska náhradní péče není na co čekat, vědět by to mělo už od okamžiku, kdy se dostane do nového domova.

Jak vyřešit problémy sociální péče? Zavřít ústavy, myslí si Milan Šveřepa

Milan Šveřepa

Proč stále žije tolik zdravotně postižených lidí v sociálních ústavech? A jak efektivně v Česku využíváme sociální služby? Ptal se moderátor Martin Veselovský Milana Šveřepy, ředitele Centra podpory transformace sociálních služeb, ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.

„Doba, kdy informaci o adopci sdělit, je hned po přijetí. A to i u malého miminka, které vám ještě rozumět nemůže,“ odpovídá Tereza Landová na otázku, kdy je ten správný čas.

„Vyprávějte dítěti ten příběh. Jen tak si ‚osaháte‘ sami sebe a zjistíte, co s vámi dělá a jaké emoce vyvolá. Pro každého osvojitele je to těžké období a není jednoduché jen tak říct, že vaše dítě porodila jiná žena,“ dodává.

Jen tak najdete správná slova, která dítěti řeknete. Důležité je už samotné pojmenování, jestli budete mluvit „o první mamince nebo o paní, která dítě nosila v bříšku“. Pokud zvolíte správný slovník, kterému vaše třeba i malé dítě rozumí, přijme informaci velmi přirozeně.

Když si nevíte rady, můžete pro pomoc sáhnout do pohádkových knížek. Třeba o kočce, která se stará o štěňátko, nebo fenka o kotě. Pro radu můžete zajít i do Střediska náhradní rodinné péče, které se podle Landové snaží pomáhat tam, kde najdou skulinu v systému, a to už od roku 1994.

Proč je tolik dětí v ústavech? 

„Dnes je hlavní činností spolku adopční centrum, které pomáhá osvojitelským rodinám, které nemají ze zákona žádný nárok na nějakou průpravu a podporu. Snažíme se takové rodiny doprovázet,“ vysvětluje.

Problém našeho systému je prý preference ústavní péče. Systém se oficiálně označuje jako pomoc dětem, které vyrůstají mimo biologickou rodinu, nebo těm, co se ocitly ve zvlášť obtížné životní situaci.

Budoucnost kojeneckých ústavů je nejistá

02162095.jpeg

Kvůli ohlášenému rušení kojeneckých ústavů se stále více lidí obrací na Dětské centrum Veská u Pardubic. Důvodem jsou nejasnosti rodičů kolem budoucnosti zařízení, kde jsou umístěné jejich děti.

Velkým snem Terezy Landové je, aby co nejméně miminek muselo do kojeneckých ústavů nebo aby větší děti nemusely vyrůstat v ústavních zařízeních. „To bych si opravdu přála,“ přiznává s tím, že se i jejich spolek už léta snaží o změnu.

Sama není schopna odpovědět, kolik dětí vůbec v ústavech je. Otázka by prý měla směřovat na ministerstva, bohužel ne jen na jedno. Kojenecké ústavy a domovy pro děti do tří let patří do gesce ministerstva zdravotnictví. Ústavy pro starší děti už ale do správy ministerstva školství nebo i práce a sociálních věcí. „To je taky jeden z důvodů, proč je náš systém tak nesmírně složitý,“ myslí si.  

Do systému ústavní péče tak u nás propadne daleko víc dětí než jinde za hranicemi a „taky jsme poslední postkomunistickou zemí, která stále umisťuje děti do 6 let věku přednostně do ústavů… Bylo tady už několik vlád, které měly snahu to změnit, ale zatím se to nepodařilo. Je to politické rozhodnutí a i takové Slovensko je v tom už mnohem dál.“  

Jak dlouho se čeká? 

Jak dlouho pak rodiče musejí na dítě čekat? „Na osvojení dítěte se tady čeká opravdu dlouho. Hodně ale záleží na samotných rodičích. Jak jsou tolerantní, jak otevření k jinakosti, jaké mají představy a požadavky na dítě, které jsou vůbec schopni přijmout,“ popisuje.

Dobrovolníci nahrazují lásku a ušlou pozornost dětem v kojeneckých ústavech

00402471.jpeg

Nedávná benefiční módní přehlídka v Českých Budějovicích vynesla Nadaci Terezy Maxové 160 tisíc korun. Další částkou mohli přispět diváci přehlídky, pokud si zakoupili balónek štěstí, nebo poslali dárcovskou SMS zprávu. Vybrané peníze pomohou opuštěným a znevýhodněným dětem.

Landová se už setkala s lidmi, kteří si sice dítě přáli, ale podle toho jak sami o sobě mluvili, o svém pracovním vytížení, plánech nebo jak popisovali životní styl rodiny, bylo víc než jasné, že se jejich další život úplně neslučoval s přijetím nového člena.

„Když se rozhodnete, musíte si být vědomi omezení, které to s sebou samozřejmě nese. Dopředu nikdy nevíte, jak moc vás dítě bude potřebovat. Vždy se všech ptám, nakolik jsou ochotni svůj život, kariéru zcela změnit nebo omezit. My nemáme právo žadatelům vůbec říkat, že si žádost ani podávat nemají. My od nich jen chceme, aby se zamysleli nad kontextem svého života a života s dítětem,“ dodává Tereza Landová ze Střediska náhradní péče.    

Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru v pořadu Hovory. Ptala se Naděžda Hávová.

Spustit audio

Související