Kdy budou dostavěné dálnice

Řídit se podle doporučení autorů limonádové reklamy má ovšem svá rizika. Když se třeba nějaký nešťastník zamiluje do trochu proradné krasavice, může to mít pro něj nepříjemné důsledky. I když krasavice žádá drahé dary a výpomoc v domácnosti a i když nešťastník platí sebevíc, na oplátku dostane jen a jen sliby.

Podle této strategie se k automobilistům chová Ředitelství silnic a dálnic. Neustále začíná stavět nové úseky dálnic, dokončit se však za posledních deset let nepodařilo žádnou. Připomeňme si to. Staví se pražský okruh, dálnice D3 na České Budějovice, rychlostní silnice R4, R6 a R7 na Písek, Karlovy Vary a Chomutov. Chybí poslední úsek dálnice D8 na Ústí i D11 na Hradec Králové. Bude se rozšiřovat dálnice D1 u Brna, další stavba na téže trase míří z Vyškova na Přerov. Chystá se spojení R 52 z Brna na Vídeň, buduje se D55 z Hulína na Břeclav, mohutně se investuje na dálnici D47 a rychlostní silnici R48, které obě vedou z Lipníka nad Bečvou na polskou hranici.

Oddaluje se přitom vedle pražského okruhu zdaleka nejdůležitější stavba, rychlostní silnice R35 z Hradce Králové na Olomouc. O tom, že je mimořádně významná, nepochybuje žádný z dopravních odborníků. Přitom termíny dokončení nejsou u žádné ze zmíněných staveb blízko. Jen připomeňme, že nejdůležitější stavba pražského okruhu bude mít svou severozápadní část podle optimistických odhadů v roce 2013 a teprve potom se začne s částí na severovýchodě.

Proto není divu, když vicepremiér a ministr životního prostředí Martin Bursík doporučil, že je třeba udělat pořádek a soustředit se jen na ty nejdůležitější stavby. Stojí za ním přitom předseda Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal i experti Evropské komise. Připomínají mimo jiné, že jak ve vládním programovém prohlášení, tak v žádosti o čerpání dotací z Bruselu Topolánkův kabinet slíbil, že seznam dopravních priorit stanoví. Navíc tento seznam propojí s plány na modernizaci českých železnic, u kterých by se rovněž mělo jasně říci, co je vlastně nejvíc potřeba.

Ovšem vystoupení vicepremiéra ani žádosti z Bruselu nic nezaručují. Je to vidět po zhodnocení roku pravicových vlád. Ministr dopravy Aleš Řebíček nastoupil do funkce už v září 2006, v lednu dostal za úkol, aby seznam nejdůležitějších staveb připravil do konce srpna. Jeho úřad však v tomto směru nepřipravil vůbec nic. Spokojil se s tím, že upravil harmonogram investic připravený ještě dřívějšími levicovými vládami. Je nepřehledný a nevysvětluje, proč se do něj jednotlivé stavby vlastně dostaly.

Samozřejmě to není náhodou. Podobně jako proradná kráska, také Ředitelství silnic a dálnic společně s ministerskými úředníky dobře vědí, že nejlepší je jenom slibovat. V politice se tomu také říká salámová metoda. Když se rozestaví co největší množství dálnic, je jisté, že se také všechny budou dále, až do úmoru stavět. A tu nejdůležitější je nutné začít až nakonec, protože bez ní nemůže být obyčejný automobilista ani majitel dopravní firmy se stavem dálniční sítě spokojen. A bude tedy žádat další a další investice.

Tato salámová metoda se kromě státních úředníků vyplácí také stavebním a projektovým firmám. Nechají se na ni nalákat i mnozí, zvláště regionální politici, pro které je dvacet kilometrů dálnice za tři roky lepších, než úplná stavba za osm let. Zákonitě se ovšem stává že dostavba dálnice skončí třeba o deset let později, než bylo možné. Jestli se tedy dokončí.

Stát podle vyjádření vládních politiků šetří. Rozpočet na rok 2008 však prozrazuje, že se najde jedna výjimka a tou jsou právě dopravní stavby. Sedmdesát miliard korun ročně, ze kterých půjde na dálnice víc než polovina a zbytek na jiné silnice, na údržbu a případně na železnice. To je částka, kterou český stát za potlesku většiny nepříliš dobře veřejnosti utrácí, aby zajistil všem lepší zítřky.

Rozumné to je do té míry, že dopravní investice se rychle vracejí a že lepší dopravní infrastruktura otevře brány dalším zahraničním podnikatelům.

Ani v případě dálnic však není možné investovat úplně nesmyslně. Při salámové metodě například není vůbec jisté, jestli i ty nejdůležitější dopravní stavby budou hotovy do roku 2020. Měřeno lidským životem, je to trochu dlouhé čekání.

Pokud se nestanoví priority, bude financování dálnic i nadále naprosto neprůhledné a mnohé úseky se budou stavět dvakrát dráž, než by je postavili třeba v Německu - což se dnes skutečně děje, jak prokázala studie Nejvyššího kontrolního úřadu na severočeských dálničních mostech.

Prostě škoda mluvit. Nejdůležitější investice desetiletí nemají sloužit zájmu několika desítek úředníků, podnikatelů a politiků, ale celé společnosti.

Pokud tajemná kráska jménem Ředitelství silnic a dálnic nepřestane se svými manipulacemi, bude lepší ji poslat k vodě. Pak už je pouze technickou otázkou, jestli se s tím sveze ministr dopravy, nebo celá vláda. Když miluješ, není co řešit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .