Kdo způsobil rozpad komunismu?

3. prosinec 2003

Když jsem za tvrdé normalizace počátkem 70. let nastoupil coby kulisák do Národního divadla, na "prkna znamenající svět", potkal jsem několik kolegů, kteří se pyšnili protinacistickou minulostí. Když jsem se zeptal, jak bojovali, že dostali známou 255sátku, která znamenala slevy v dopravě a vyšší důchod, odvětili, že narušovali nacistické hospodářství a proto je nacisté uvěznili. Poválečná registrace se nějak nezamýšlela nad důvodem uvěznění. Stačilo, že dotyčný byl uvězněn, protože vystupoval protinacisticky a tudíž trpěl. Za to obdržel odměnu ve formě výše zmíněných výhod. Při důvěrnějších posezeních u piva jsem od dotyčných zjistil, že seděli za šmelinu, krádeže a hospodářské delikty, které stíhá každý stát.

Tito šmelináři, ovšem již jako kulisáci, zvýhodnění paragrafem 255, šmelit nepřestali ani za komunistické normalizace. Kšeftovali, jak se dalo. Okrádali stát na daních, šmelili se vším možným, od zeleniny přes spotřební výrobky až po nedostatkové zboží. Prostě šmelinář zůstal šmelinářem. Šmelinářům nijak nevadilo, že pokračováním ve své činnosti narušovali socialistické hospodářství.

Ono je to jedno, odvětil mi Franta Nedvěd, já teď narušuju socialistické hospodářství a příští režim to ocení, uvidíš. Takže šmelináři a mnohé profese, skrývající se za zelináře, řezníky, pumpaře a jiné vykuky, systematicky a výnosně pro ně poškozovali bolševický režim a jejich případné uvěznění bylo dokládáno jako protikomunistický odboj, šlo přece o věznění v komunistickém kriminále. A teď jsme se dočkali toho, že i náš pan prezident Klaus toto poškozování režimu považuje za vlastenecký čin a odboj.

Nemluvil sice o šmelinářích poškozujících režim, ale o mase obyčejných občanů, jejichž reakcí na nesvobodné poměry byla rezistence, nevýkonnost, náhradní individuální aktivity, prostě pasivní žití, jak o tom napsal do Mladé fronty Dnes. Pod oněmi náhradními aktivitami, reagujícími na totalitní režim, lze ovšem lehce najít onu šedou ekonomickou sféru, všechny ty podloudníky a rozkradače národního majetku.

Takže komunistický režim nepoškozovali jen intelektuálové, zakládající různé opoziční skupiny, skládající se z bývalých straníků osmašedesátníků, ani další opoziční iniciativy, nemluvě už o Chartě 77, ale všichni ti nemakačenkové, jejichž nevýkonnost de facto rozkládala komunistický režim stejně, jako český disent. Postavit tuto skupinu zlodějů, nemakačenků a šmelinářů, rozbíjejících socialistické hospodářství na úroveň uvědomělého disentu oněch pronásledovaných intelektuálů, to se věru zatím ještě nikomu nepovedlo. To muselo zaznít až z Pražského hradu.

Že dojde k takovéto úměře a porovnání skutečných odpůrců totalitního režimu a šmelinářů, to jsem opravdu nečekal. Disidenti, postavení na úroveň odpadu společnosti. Obě skupiny se přece zasloužily o pád komunismu. A těch zlodějů a podloudníků bylo nepoměrně víc. Tak jaké mají disidenti právo vyvyšovat se nad masu skutečných bořitelů komunistické totality? Kde berou právo vytýkat obyčejným lidem, že kolaborovali s režimem a nezakládali opoziční skupiny?

Zde se pan prezident ujal masy skutečně kolaborující většiny, která projevovala věrnost režimu vyvěšováním vlaječek, povinnou účastí ve volbách a na manifestacích, při svátcích a výročích bolševického uchopení moci, od února až po listopad. Vím, že pan prezident, který se boje proti totalitě neúčastnil, do poslední chvíle v roce 1989, kdy už kdekdo podepsal několik vět, nefandí disentu, ani jeho vůdci Václavu Havlovi, ale ve svém totálně nivelizačním vidění zašel přece jen příliš daleko.

Soudruh prokurátor za normalizace by mu oprávněně vytknul, že urazil dělnickou třídu. Já se za příslušníka dělnické třídy nepovažuji, ale pan Klaus mě urazil. Normalizátoři ze mě dělníka udělali. Ve své profesi kulisáka či topiče bych však nemohl existovat s jakousi nevýkonností. Musel jsem postavit scénu v divadle, po představení jí rozebrat a připravit na další představení den co den, o víkendu dokonce dvakrát. A když do toho přišly zkoušky, takzvané túráky, strávil jsem se svojí nevýkonností v divadle i 16 až 18 hodin denně. Klaus urazil svým výrokem všechny kulisáky, kteří museli odvádět perfektní práci. Urazil i topiče. V kotelně jsem pracoval 6 let, stejně jako v divadle. Místnosti musely být vytopeny, ať se dělo cokoliv. Topič musí dodat finální výrobek a tím je teplo. Jinak by letěl i za bolševika.

A v oněch mamutích podnicích, kam se chodilo na píchačky k běžícím pásům, jaká tam asi byla nevýkonnost, o které mluví pan prezident, který zřejmě manuální dřinu nikdy nezažil? Pro stát a jeho občany by bylo užitečnější, kdyby pan prezident o věcech, které šly v boji proti komunismu mimo něj, pomlčel. Pokud se svou osobní angažovaností nemůže rovnat poslednímu signatáři Charty 77, měl by být při posuzování statečnosti lidí opatrnější.

autor: Ján Mlynárik
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.