Kdo zakokrhá první?

Před pěti tisíciletími oznamovalo kohoutí kokrhání nový den lidem ve staroindické Harappě stejně, jako jej dneska tento charakteristický zvuk zvěstuje na českém venkově. Jde o jakousi hlasovou přehlídku mezi kohouty. Jakmile s nástupem rozbřesku zazní první kokrhání, představují se postupně další kohouti, kteří si tak utvrzují právo na nadvládu nad svým teritoriem. Kohouti mezi sebou tvrdě soupeří. Mají jasně ustanovenou hierarchii, kde se nejvýše postavení jedinci těší výsadnímu postavení. Patří jim přednost v přístupu k potravě i ke slípkám. Úpornost soupeření kohoutů o místo na výsluní se odráží i v úslovích o více kohoutech na jednom smetišti.

Zatímco obyvatele venkova může budit kohoutí kokrhání, kohoutům slouží jako budík jejich vnitřní biologické hodiny. Nemohou se ale řídit výhradně jejich pomyslnými ručičkami. Jak zjistili japonští zoologové pod vedením Takashiho Yoshimury z university v Nagoji, významnou roli sehrávají i společenské vztahy. Kohouti ctí při ranním kokrhání společenský žebříček. Důkazy o tom vědci předkládají ve studii publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports.

Klovance určují společenský žebříček

Yoshimura a jeho spolupracovníci chovali kohouty ve skupinách po čtyřech a nechali ptáky, aby si mezi sebou ustanovili „společenský žebříček“. Ten se projevuje například tzv. klovacím pořádkem. Kohout trestá klovanci všechny, kdo se nacházejí v žebříčku pod ním. Sám musí strpět klovance od všech, kdo okupují vyšší příčky žebříčku. Postavení v žebříčku se promítá i do pořadí, v jakém kohouti ráno kokrhají. Dominantní kohout má nezadatelné právo zahájit ranní přehlídku v kokrhání. Podřízení kohouti ho nesmí předběhnout bez ohledu na to, co jim ukazuje jejich vnitřní biologická časomíra. Naposledy proto kokrhá kohout ze „společenského dna“.

Kohout plemene hamburčanka stříbřitá černě tečkovaná|foto: Free Art License

Ti vespodu si ani netroufnou kokrhat…

Nejvýše postavený kohout nezačíná kokrhat každé ráno ve stejný čas. Ale i když se s nástupem o něco opozdí, jeho „podřízení“ si ho netroufnou s kokrháním předběhnout. Pokud kohoutí „vládce“ zmizí, přebírá jeho postavení s právem prvního ranního kokrhání kohout, který se nacházel na druhém místě žebříčku.

Čím nižší pozici kohout v žebříčku zaujímá, tím méně kokrhá. Nabízí se proto otázka, zda níže postavení kohouti kokrhat nechtějí nebo nemohou, protože nadvláda výše postaveného kohouta jim kokrhání „blokuje“. Yoshimura proto připravil podřízeným kohoutům silné pokušení. V noci je vystavil intenzivnímu světlu a hluku typickému pro pokročilou denní dobu. Kohouti tak propadli dojmu, že jejich vůdce zmizel nebo aspoň pořádně zaspal, a rozkokrhali se z plna hrdla. Žádný blok u nich patrný nebyl. Jen si jednoduše netroufali narušit zavedené kohoutí pořádky.

Zdroj: Scientific Reports