Kdo se stane novým prezidentem Ukrajiny?

14. říjen 2004

Poslední víkend tohoto měsíce proběhne na Ukrajině ve znamení prezidentských voleb, které definitivně ukončí desetileté panování Leonida Kučmy. Z 26 kandidátů mají reálné vyhlídky na vítězství jen dva - současný premiér Viktor Janukovič a předák opozičního bloku Naše Ukrajina a shodou okolností bývalý šéf kyjevského kabinetu Viktor Juščenko.

Drama s nejasným pozadím započalo 6. září, kdy se náhle roznemohl Viktor Juščenko. Ten byl se zažívacími potížemi převezen nejdřív do kyjevské nemocnice a po pěti dnech dokonce na vídeňskou kliniku Rudolfinerhaus. Juščenkův volební štáb využil šalamounského výroku vídeňských lékařů, že v potravě, kterou opoziční předák před kolapsem pozřel, byly zaznamenány neobvyklé chemické látky, a přispěchal s tvrzením, že Juščenko byl záměrně otráven. Když rakouská klinika jakékoli podezření na úmyslnou otravu popřela, vyrukovalo Juščenkovo okolí s tvrzením, že jejich šéf byl vystaven působení biologické zbraně. Štáb premiéra Janukoviče i kancelář prezidenta Kučmy podezření z úkladů o Juščenkův život rozhořčeně odmítly.

Ať už vše bylo jakkoli, Juščenko se z Vídně vrátil s jistými artikulačními potížemi a viditelně strnulou tváří, což mu v závěrečných předvolebních bojích rozhodně neprospěje. Navíc byl do vídeňského lékařského opatrování koncem září převezen znovu. Zajímavá byla reakce premiéra Janukoviče na tento vývoj: když byl před dvěma týdny zasažen syrovým vejcem, náhle se skácel, nechal se odvézt k rychlému ošetření a prohlásil, že zároveň s vejcem jej zasáhl i kámen.

Obě události budí dojem, že jak Juščenko, tak Janukovič se snaží poměrně prostými triky zaútočit především na city voliče (v ukrajinských podmínkách bohužel stále ještě většinového), který se v politických finesách příliš nevyzná a dá spíš na náhlá hnutí mysli. Taktika to může být poměrně úspěšná: Ukrajinský stranický systém má prozatím jen nezřetelné obrysy a voliči se tak orientují především na osobnosti. Ty se pak podle tohoto jednoduchého schématu také chovají.

Premiér Janukovič, který v předvolebních průzkumech zatím před Juščenkem o 5-7 bodů vede, dělá co může, aby svůj náskok už před prvním kolem ještě zvýšil: zvýšil těsně před volbami důchody, krátce předtím slíbil, že stáhne ukrajinský kontingent z Iráku a podle některých odborníků začíná hrát oblíbenou ruskou kartu. Minulý týden například přislíbil, že ruština se stane druhým státním jazykem, že umožní dvojí občanství a že Ukrajina se vzdá jednoznačné orientace na členství v NATO. Ředitel kyjevského Evropského ústavu pro integraci a rozvoj Dmitrij Vydrin však upozorňuje, že hraní vyloženě ruské karty se na Ukrajině nevyplácí. Podle tohoto politologa všechna hnutí a všechny strany, které usilovaly například o společný rublový prostor či dokonce o znovusjednocení obou států, nakonec ve volbách nezískaly ani procento hlasů. Jak se zdá, dokonce i na rusofilním ukrajinském východě je samostatnost země chápána jako nezpochybnitelná hodnota. Podle Vydrina proto Janukovičova proruská gesta z minulého týdne jeho současnou pozici neposílí, ale podle všech známek ani neoslabí.

Kroky opačným směrem musel v uplynulých týdnech naopak podniknout Západem podporovaný Juščenko. Ten kupříkladu nedávno prohlásil, že jeho sociální programy mají překvapivě blízko k programům prokomunistické a komunistické levice. Kalkul je v tomto případě jasný: pokud první kolo dopadne, jak se všeobecně předpokládá, oba rivalové v druhém kolem budou usilovat právě o hlasy levice. A tak musí Juščenko pronášet slova, která z jeho úst znějí poněkud nečekaně.

Preference Moskvy jsou v tuto chvíli jasné: Když se z Ukrajiny asi před třemi týdny vrátil známý prokremelský politolog a sociolog Gleb Pavlovskij, na otázku ruské televize, zda Rusko dává přednost Viktoru Janukovičovi a s ním jisté pokučmovské kontinuitě ukrajinské politiky vůči Kremlu, odpověděl: U zemí jako je Ukrajina, musí Rusko vždy vědět, komu dát přednost. Implicite tak poskytl i odpověď na otázku, co Rusko od nového ukrajinského prezidenta očekává.

Jakkoli se může v tuto chvíli zdát, že Janukovičovo volební vítězství je pravděpodobnější a Moskvě bezesporu příjemnější, neměli bychom si myslet, že v případě Juščenkova triumfu se zahraničněpolitická orientace druhé největší slovanské země světa změní ve směřování vyloženě prozápadní. Paranoidní pošilhávání oběma směry bude asi ještě dlouho nevyhnutelným údělem každého ukrajinského prezidenta.

autor: ldo
Spustit audio