Kdo koho okradl?
Bakterie a pavouk sdílejí téměř shodný gen pro nebezpečný toxin. Velmi důkladné genetické analýzy prokázaly, že shoda rozhodně není výsledkem slepé náhody.
Buď si půjčil pavouk gen pro toxin od bakterií, nebo o něj naopak okradly bakterie pavouka. Případ genetické krádeže zůstává zatím nerozřešen.
Na kousky genových inženýrů kouká část veřejnosti skrz prsty. Představa, že genetici vezmou gen z bakterie a podstrčí jej do dědičné informace myši nebo kukuřice, připadá mnoha lidem zrůdná. Vědci však jen napodobují procesy, které probíhají v přírodě. I tam dochází ke genovým výpůjčkám nebo krádežím. Při jedné přistihli američtí biologové Matthew Cordes a Greta Binfordová bakterie z rodu Corynebacteria a pavouky rodu Loxosceles. "Hlášení" o tom podali na stránkách vědeckého časopisu Bioinformatics. Jen není jasné, kdo je v tomto případě zloděj a kdo okradený.
Pavouci rodu Loxosceles žijí v Africe i v Americe a jsou známi silnými jedovými žlázami. Jejich kousnutí má za následek velice nepříjemné komplikace, protože v místě průniku jedu do těla dochází k odumírání buněk a následnému rozkladu tkáně. Z mnoha toxinů přítomných v pavoučích jedových žlázách je za vznik ošklivé rány zodpovědný enzym sfingomyelináza D. Pavouci rodu Loxosceles jsou jediní živočichové, kteří jsou tímto jedem vybaveni. Kromě nich jej najdeme už jen u původců chorob hospodářských zvířat z řad bakterií rodu Corynebacteria. Pavouky a bakterie dělí evoluční propast a vědce proto vzrušovala otázka, jak tyto organismy k molekule stejného toxinu přišly.
Cordes a Binfordová porovnali sfingomyelinázy D pavouků a bakterií. Bílkovinné molekuly obou toxinů mají soudkovitý tvar. Sdílejí i jednu zvláštnost - výběžek, který na soudkovité molekule vypadá jako neúplně zaražená korková zátka. Tento detail dokazuje, že sfingomyelinázy pavouků a bakterií k sobě mají velice blízko a rozhodně se nevyvinuly nezávisle na sobě. Jeden či druhý organismus musel gen pro toxin poměrně nedávno zcizit svému protějšku. Termín "nedávno" je ovšem nutné chápat v dimenzích evoluce pozemského života, kde je tisíciletí pouhých okamžikem.
"Zatím nedokážeme rozhodnout, jestli byla původním majitelem genu pro sfingomyelinázu bakterie nebo pavouk," říká Matthew Cordes.
Oba biologové se chtějí věnovat výzkumu "špuntu" na molekule enzymu a zjistit, nakolik se podílí na jeho toxických účincích. Doufají, že se jim tak podaří najít účinné látky, které by toxin dokázaly zneškodnit. Lékařům by se tak otevřely nové možnosti při léčbě kousnutí pavoukem i při léčbě infekcí vyvolaných bakteriemi z rodu Corynebacterium.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka