Kdo bude v Německu spolkovým prezidentem?

Své rozhodnutí v této záležitosti má podle berlínského listu Tagesspiegel oznámit "někdy koncem září". A podobnou vyčkávací taktiku volí také další političtí aktéři, kteří by mohli do boje o křeslo spolkového prezidenta v nadcházejícím roce zasáhnout.

Má to svou logiku. 22. září se totiž konají bavorské volby. I když jen málokdo pochybuje o vítězství CSU, vedené dosavadním bavorským premiérem Edmundem Stoiberem, pokud by volební klání posílilo pozice bavorských sociálních demokratů a Zelených, mohlo by to ovlivnit i poměry ve Spolkovém shromáždění. Toto grémium, které se schází pouze při volbě prezidenta, tvoří členové Spolkového sněmu a stejný počet zástupců jednotlivých spolkových zemí. Při současné politické konstelaci v něm mají většinu opoziční CDU-CSU a FDP. Johannes Rau jako kandidát nynějších SPD a Zelených by tedy hlasováním neprošel. Bavorské volby by však rozložení sil mohly změnit a to si jistě uvědomuje i Johannes Rau.

Není však jediným, kdo se v těchto dnech zabývá otázkou budoucího prezidenta, a zdaleka není ani jediným možným kandidátem. Například současný předseda FDP Guido Westerwelle pro bulvární Bild jako možného uchazeče o post prezidenta označil bývalého šéfa strany a nynějšího předsedu její parlamentní frakce Wolfganga Gerhardta. Totéž však Westerwele zhruba před měsícem učinil v souvislosti se svým předchůdcem v čele FDP Klausem Kinkelem. Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung tak uvnitř strany zjevně dosud nedošlo k žádnému konkrétnímu rozhodnutí a není tedy ani jisté, zda FDP skutečně postaví vlastního kandidáta a nebo se rozhodne podpořit uchazeče nějaké jiné strany.

V táboře unionistů bývá zmiňováno jméno dřívějšího předsedy CDU Wolfganga Schäubleho. Naposledy tak učinil místopředseda frakce CDU-CSU Wolfgang Bosbach pro Frankfurter Allgemeine Sontagszeitung. Existují však i další možní kandidáti, například bývalý premiér Porýní-Falce a Durynska Bernhard Vogel, jeho kolega z Bádenska-Würtenberska Erwin Teufell, nebo bývalý spolkový ministr životního prostředí Klaus Töpfer. Jediným, kdo zatím vyloučil možnost, že by měl zájem o úřad prezidenta, je bavorský premiér Edmund Stoiber. Ale dva měsíce před zemskými volbami by od něj asi nikdo jiné prohlášení ani nečekal.

Někteří komentátoři spekulují také o tom, že strany Unie by mohly nominovat ženu. Učinily tak již před 5 lety, kdy proti Rauovi postavily durynskou ministryni Dagmar Schipanski. Bez šancí by v této souvislosti možná nebyla ani její kolegyně z Bádenska-Würtenberska Annette Schavanová, nebo starostka Frankfurtu Petra Rothová. Pozorovatelé ale upozorňují, že pokud by strany Unie na post prezidenta nominovaly ženu, s obtížemi by potom obhajovaly také ženu coby kandidátku na spolkovou premiérku. Tím mají na mysli případnou kandidaturu šéfky CDU Angely Merkelové.

A proč je vlastně volba budoucího prezidenta pro německé politiky tak důležitá? Vždyť protokolárně nejvýše postavený muž nebo žena v zemi disponuje jen minimálními politickými pravomocemi a jeho nebo její role je převážně reprezentativní. Existuje několik důvodů, proč je toto volební klání důležité. FDP při něm totiž může sehrát roli pomyslného jazýčku na vahách a rozhodnout o nové politické konstelaci. Pokud například Svobodní demokraté podpoří kandidáta Unie, bude to vypovídat mnohé i o jejich připravenosti vstoupit po příštích parlamentních volbách do koalice právě se stranami Unie. Stejně tak podpoří-li kandidáta sociálních demokratů, vyšlou tím jasný signál do tábora SPD. Prezidentská volba však bude také zatěžkávací zkouškou vůdčích schopností Angely Merkelové, která bude muset prokázat, že dovede stranu názorově sjednotit i v otázce nominace kandidáta na nejvyšší úřad v zemi. Vyčkejme však do května příštího roku.