Kde se vzali Karaimové v Polsku?

Karaimové jsou etnicko-náboženská skupina, která ve své tradici spojuje prvky judaismu, křesťanství a islámu. V Polsku žije Karaimů jen pár desítek, přesto představují společenství, které pečuje o svou identitu a zkoumá svoje kořeny. Karaimové vydávají odborné publikace i hudební nahrávky.

Karaimský hřbitov ve Varšavě zná dobře Karaim Adam Dubinský. Díky svým akademickým aktivitám, i proto, že tam jsou pohřbeni jeho příbuzní. „Karaimský hřbitov ve Varšavě v ulici Redutova je jediným karaimským hřbitovem na území dnešního Polska. Hřbitov vznikl v roce 1890. Karaimové přebývali na Krymu, odkud pocházejí, dále v Haliči, Volyni a na Litvě. Nejdále se dostávali do míst tehdejší západní hranice Ruska, do Varšavy.“

Na Krymu se Karaimové živili obchodem s tabákem. Na konci 19. století se obchodníci dostali do Varšavy, kde žilo zhruba 20 až 30 lidí. Časem vyvstala nutnost zřídit hřbitov. „Podle náboženských pravidel, která platí u kultur na východě, má být zemřelý hned pochován. Nejlépe v den skonu nebo den následující. Ne později než v sobotu. Obyvatelé Varšavy, jejichž rodná města ležela na Krymu, nebyli schopni pochovat zemřelé v souladu s tímto příkazem, tak založili hřbitov.“

Dnes je na něm kolem 80 hrobů. Jde především o hroby z poválečné doby po roce 1945. Dva zachovalé hroby pocházejí z 19. století nebo začátku 20. století. Nejstarší zachovalý náhrobek patří Sadukovi Osipoviči Křemelovi, který má typické karaimské jméno. Byl to Karaim pocházející z Kafy, obchodník s tabákem. „Tento člověk přispěl na vznik hřbitova. Zemřel v roce 1895 ve svých 55 letech. Náhrobek nechala postavit jeho žena. Z toho usuzujeme, že ve Varšavě žil společně se svou rodinou.“

Několik jmen se na náhrobcích opakuje. Hřbitov je úzce spjat s osudem karaimského společenství. Z přikázání karaimského náboženství vyplývá, že každý Karaim má povinnost studovat písmo, číst svaté texty v původním jazyce, a sám si z toho brát ponaučení. Ke každé interpretaci si věřící Karaim má dojít sám a neodvolávat se na výklad nějakých autorit. Z toho pramení přesvědčení, že Karaimové byli vzdělaní, uměli číst a psát. To v dávných dobách nebylo samozřejmostí.

Dokumenty uvádějí, že na konci 19. století, když bylo Polsko součástí carského Ruska, mělo 15 procent členů karaimské komunity vyšší vzdělání, obchodní nebo právnické. „Karaimové byli vždy vzdělaným národem. Tato tradice v karaimské komunitě trvá dodnes. V naší komunitě máme největší podíl lidí s vyšším vzděláním. Měli jsme mnoho vynikajících vědců, kteří spočinuli na tomto hřbitově,“ popsal karaimský hřbitov ve Varšavě Adam Dubinský.

Komunitu Karaimů dobře zná Marioli Abkowiczová. Je to podle ní etnická skupina, kterou pojí náboženství. „Karaimové, to je náboženství i etnikum. Já jsem Karaimka vyznáním i původem. Jsem představitelkou karaimské komunity, která odjakživa žila na území Polské republiky, tedy v Polsku, Litvě, na západní Ukrajině a stále se identifikuje s tímto pojetím a má kořeny na Krymu.“

Karaimové|foto: Karaismus

Dnes Karaimové uzavřeným společenstvím nejsou. Ale do konce druhé světové války nebylo možné uzavírat smíšená manželství Karaimů s Nekaraimy. Také nebylo možné konvertovat ke karaimské víře. „Byl to důsledek opatření, která tehdy platila v zemích, kde žily náboženské menšiny, Karaimové, Židé nebo Muslimové. Většinová společnost odmítala, aby se do jejich rodiny dostal někdo, kdo není křesťan. Po druhé světové válce stát uzákonil možnost občanského sňatku.“

Podle odhadů se ke karaimskému náboženství v Polsku hlásí přibližně stovka lidí. Podle sčítání lidu z roku 2012 je Karaimů 314. „My z legrace říkáme, že je to hodnota pí vynásobená stovkou, protože tolik nás prostě není.“

Teorií ohledně původu Karaimů je několik. „Nemáme světlé vlasy ani modré oči. Máme tmavé vlasy i oči, podobně jako Turci. Když jedeme do Turecka, potkáváme tam lidi, kteří se nám podobají jako vejce vejci. To vypovídá jen o etnickém původu naší skupiny. Máme silnou citovou vazbu k místům, odkud jsme přišli, ať už jsou to litevské Troky, Vilnius, volyňský Lutsk nebo Halič.“

Karaimové jako etnická skupina pocházejí z Krymu. „Podle mě jsou to dědicové chazarské kultury. Dnes je těžko říct, jak se která etnika mísila před 2 tisíci let. Podle antropologických výzkumů z 30. let, protože tehdy bylo velmi módní řešit, odkud kdo pochází, je náš původ turkický. Nevíme, jaké náboženství Chazaři vyznávali, jestli karaický nebo rabínský judaismus. Cítíme se být dědici chazarské kultury, ale Chazaři jako takoví nejsme. Jsme Karaimové.“

V karaimském náboženství se mísí prvky 3 velkých monoteistických náboženství. Svátky slaví podle 5 knih Mojžíšových, základního zdroje pro Židy, křesťany i pro muslimy. Karaimové neuznávají další spisy těchto náboženství. Určité vlivy islámu lze vystopovat v karaimských modlitbách.

Karaimové, kteří přijeli z Krymu do Evropy v 15. a hlavně 16. století, požádali krymské Karaimy o povolení, aby se při modlitbě nemuseli zouvat, protože v zimě se nemohli modlit bosí. Lze to chápat jako vliv zeměpisný, anebo křesťanský. V modlitebně v litevských Trokách mají podobné lavice jako v kostele.

„Přitom naše modlitebna, kenesa, se podobá kostelu asi tak jako synagoga, takže moc ne. Karaimové uznávají Ježíše a Mohameda jako proroky seslané pro lidi jiných vyznání. Ježíš je prorok křesťanů, Mohamed prorok islámu. Ale karaimští proroci to nejsou. Na začátku a na konci každého obřadu říkáme Otčenáš. Karaimové mohou přijímat texty, které nejsou v rozporu s tórou.“

Karaimů krymského původu jsou na světě asi 2 tisíce. Údaj 20 tisíc Karaimů na světě zahrnuje i členy, kteří pocházejí z Egypta a kteří žijí v Izraeli nebo ve Spojených státech. Vyznávají karaimské náboženství, ale ke karaimskému etniku se nehlásí.

Ulice s domy Karaimů|foto: Martin Dorazín

Po první světové válce přesídlili Karaimové z Krymu do Evropy. Byli součástí ruské emigrace, usazovali se v Čechách, Německu, ve Francii. Když v Německu vešly v platnost Norimberské zákony, němečtí Karaimové se obrátili na tehdejšího chachama, nejvyšší náboženskou autoritu, s prosbou o pomoc. Chtěli, ať německým úřadům vysvětlí, co je to karaimské náboženství.

Němci na konci roku 1938 dali dokumentům úřední platnost. Když se pak Československo stalo Protektorátem, součástí Německé říše, českoslovenští Karaimové si nechávali vystavovat potvrzení o tom, že jsou Karaimové a že nemají židovské předky. To Karaimům v Německu, Československu a později také Polsku pomohlo přežít. Němci došli k závěru, že Karaimové jsou čistí árijci a nemají se Židy nic společného.

Poválečná změna hranic vedla k tomu, že se přerušily kontakty a skončil veškerý kulturní, literární a intelektuální život. „Z Lutsku všichni odešli do Polska. Modlitebnu znárodnili, pak vyhořela. Hřbitov zničili. Karaimové z Vilniusu chtěli do Polska. Litevská vláda jim to nepovolila. Prý když za knížete Vitolda přišli na Litvu, mají tam zůstat. Část mladých přesto odešla, ale díky tomu, že většina musela zůstat, se zachovaly modlitebny v Trokách a Vilniusu,“ vysvětluje polská Karaimka Marioli Abkowiczová.

Karaimové jsou nejmenší náboženskou menšinou v Polsku. Karaimské svatyně, kenasy, mívají oddělenou galerii pro ženy, jak to známe ze synagog. Také se tam vyskytují šesticípé hvězdy. Ovšem Karaimové se na rozdíl od Židů nemodlí směrem na východ, ale na jeruzalémskou mešitu al-Aksá. A také jsou tímto směrem orientovány jejich hřbitovy.