Kde jsou zlaté české ručičky? Mladí řemeslníci nestíhají!

26. listopad 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02888108.jpeg

Žáků na středních odborných školách je málo, protože všichni chtějí mít maturitu a do učení se nikomu moc nechce. Českým firmám chybí kvalifikovaná pracovní síla! Není dost absolventů technických oborů! Tato varování slýcháme od zaměstnavatelů v Česku, které je na exportním průmyslu závislé, už několik let.

Tuto kritiku ale teď přebíjí jiná. Ze škol přicházejí do praxe nepřipravení nekvalitní absolventi! To potvrzuje smutná statistika Úřadu práce, podle které bylo v září bez zaměstnání přes 41 tisíc absolventů škol a mladistvých. Nejčastěji hledají práci právě čerstvě vyučení. „Jejich kvalifikace už neodpovídá dnešním nárokům,“ vysvětluje Pavel Ešner, expert Sdružení automobilového průmyslu.


Podceněné všeobecné vzdělání

„Česko má na střední úrovni velmi vysoký podíl odborného vzdělávání, v tom tedy problém není. Potřebujeme ale toto vzdělání zkvalitnit, protože se současní absolventi nedokáží uplatnit na trhu práce,“ nabádá národní koordinátora mezinárodního výzkumu dospělých PIAAC Jana Straková. „Oni se prostě potřebují vzdělávat všeobecněji a je potřeba, abychom to vzdělávání modernizovali,“ vybírá hlavní nedostatek, který odhalil průzkum, Jana Straková. Zaměstnavatelé totiž potřebují, aby se moderní pracovník uměl dále vzdělávat a dokázal porozumět novinkám v oboru. Právě pro to je zásadní zkvalitnění.

Přesně tento recept má ve svém dlouhodobém plánu i ministerstvo školství. Tím by se eliminovala předčasná specializace a zároveň posílily předpoklady pro vyšší prostupnost středoškolského vzdělávání. O tom ale budou úředníci ještě diskutovat. „Hlavním mottem reformy musí být sblížení škol a firem. Ta vzájemná spolupráce je výhodná, protože to zatraktivní nabídku škol a firmy získají zaměstnance, které potřebují,“ říká Pavel Exner. Jana Straková zdůrazňuje jiné priority. „Na prvním místě musíme rozšířit vzdělání, které zajistí dostatek kompetencí pro mladé lidi, aby měli lepší šanci na trhu práce obecně nejen u jedné firmy.“


Cesta spolupráce s firmami

V království budoucích truhlářů všude voní dřevo a ve dvou velkých místnostech plných strojů poletují mladíci v montérkách a kompletují, co vyrobili. „Tady už dělají dveře do šatních skříní. Vidíte, jak kluci dveře ohraňují,“ překřikuje hluk strojů ředitel školy Karel Dvořák. Studenti učiliště mají dílny přímo ve škole. Tu si zkrášlují sami. Truhláři vyrábějí skříňky, zámečníci pak do nich zámky. Na svědomí mají třeba i celou počítačovou učebnu.

Učni - truhláři

Daniel Bláha zde studuje truhlařinu. Obor vybíral dlouho a nakonec se rozhodl na poslední chvíli i proti doporučením otce, který chtěl mít ze syna automechanika. To ale Daniela nebaví. „Udělám si ještě nástavbu, tedy budu se snažit,“ plánuje svoji budoucnost Daniel.

Škola ale nenabízí jen truhlářské obory. Výuční list tu mohou získat třeba automechanici, zámečníci nebo elektrotechnici. O školu je podle ředitele školy stále zájem. „V současné době se nám daří naplňovat počty žáků a počty tříd, které nám povoluje na každý rok magistrát jako náš zřizovatel,“ dodává ředitel Dvořák.

Problém s nedostatkem učňů je v každém kraji jinak velký. Dobře jsou na tom podle Dvořáka školy, které spolupracují s firmami. „Je to kraj od kraje, škola od školy. Je to různé,“ shrnuje Karel Dvořák, který je předsedou Sdružení učňovských zařízení. Jenže informace o svých absolventech ředitelé nemají.

autor: klb
Spustit audio