Každý by chtěl v rodu starostu i šlechtice. Většinou se to ale nepotvrdí, říká genealog Slaboch

2. září 2024

„Když si lidé začínají sestavovat rodokmen, je to často s nadějí, že mají v rodu někoho výjimečného. Třeba, že jsou levobočci nějakého šlechtice, potomci vojáků z dob Napoleona, kteří se tu ,zapomněli‘. Většinou se jim to ale nepotvrdí. A i když jejich předci nejsou slavní, rodokmen za to stojí. Každý si zaslouží úctu,“ říká Martin Slaboch, předseda České genealogické a heraldické společnosti.

„Lidé chtějí nějakou výjimečnost. Každý by se asi rád pochlubil, že jeho praděda byl starostou – raději, než že to byl ,jen‘ obyčejný hospodský,“ dodává.

Čtěte také

Martin Slaboch s pátráním po předcích začal ve chvíli, kdy na půdě našel ve staré almaře dva listy z období 2. světové války.

„Tehdy si lidé museli potvrzovat svůj árijský původ. A na tom listu jsem se dočetl – bylo to napsáno českoněmecky, o třech mých předcházejících generacích. Tehdy mi bylo asi 16 nebo 17 let a řekl jsem si, jak to bylo dál? Postupem času jsem se do zkoumání pustil hlouběji,“ vzpomíná.

Martin Slaboch

Když pátrá po svých kořenech, odhaluje dějiny rodu.

„Dostal jsem se až k desáté generaci do roku 1680 a našel 1024 lidí. A je to vlastně hodně zavazující, když vím, kolik předků muselo tvrdě dřít, abych tady mohl být,“ dodává Martin Slaboch.

Víc si poslechněte v audiozáznamu Hovorů, ptá se Naděžda Hávová.

autoři: Naděžda Hávová , lup
Spustit audio

Související