Kateřina Smejkalová: Vláda odmítá sáhnout na daně – a tupě šetří na učitelích
Konsolidace hospodaření státu byla jedním z ústředních předvolebních slibů nové vlády a taky se do ní hned s vervou vrhla. Ponechme nyní stranou, že za sekyru ve výši sta miliard ve státním rozpočtu odpovídá i sama ODS, když pomohla loni zrušit superhrubou mzdu.
To prospělo zejména nejvíce vydělávajícím zaměstnancům a měřítkem, které pravicové strany samy rády uplatňují na svou politickou konkurenci, nebylo ničím jiným, než jinak z jejich strany neustále kritizovaným „předvolebním populismem“.
Čtěte také
Přejděme i fakt, že český státní dluh přes vysoké tempo růstu pořád patří vůči HDP k nejnižším v EU, i to, že se globální ekonomický mainstream v posledních letech odklání od mantry fiskální přísnosti k přesvědčení, že zadlužování států nemusí být ani ve větším měřítku škodlivé. Klidně i větší investice na dluh se zemím mohou dlouhodobě zkrátka vyplatit, zatímco nejpozději politické reakce na poslední finanční a hospodářskou krizi ukázaly, že šetření za každou cenu může naopak být zničující.
Česko zejména zásluhou rétoriky vlády Petra Nečase (ODS) podlehlo panice, že když si neutáhneme opasky, postihne nás stejný osud jako zadlužené Řecko, aniž by se více mluvilo také o tom, do jakých problémů ho právě drastické šetření posléze dostalo.
Korporátní a sektorové daně
Výzkumy ukazují, že vyrovnané státní rozpočty nejsou nikde v Evropě hlavním voličským přáním v takové míře jako u nás, totiž skoro u každého druhého, zatímco v ostatních, i řádově zadluženějších zemích zajímají obyvatel pouze zlomek. Ve srovnání s prioritami voličů jinde, například dobře fungujícím školstvím či dostupným bydlením, má česká posedlost nezadluženým státem až nádech absurdity.
Čtěte také
Nicméně voliči si stávající vládu právě s tímto mandátem zvolili, a tak se konsoliduje. Pozoruhodná je však přece jen samozřejmost, se kterou se přitom vláda soustředí výhradně na výdajovou stránku rozpočtu. Jako by ani neměl žádnou příjmovou, která ke zlepšení celkové bilance může přispět stejně tak. Naopak na ní vláda dokonce plánuje různé další výpadky.
Jistě, jde o vládu středo-pravicovou, a tak se od ní výraznější zvyšování daní čekat nedá. První pokusy ušetřit na státních zaměstnancích včetně učitelů bez toho, aby se alespoň vnesla do hry možnost zvyšování stávajících či zavedení nových daní, jsou přesto zarážející. Notabene když to v úhrnu ani žádné podstatnější zkrocení dluhu nepřinese.
Zaštiťují-li se pak vládní strany s oblibou západní Evropou, ke které údajně patříme, pak je třeba také říct, že v daňové oblasti k ní opravdu nepatříme a pod jejich taktovkou s takovou ani nezačneme.
Čtěte také
Kupříkladu taková rovná daň z příjmu fyzických osob je v západní Evropě naprostým unikátem, zatímco čím více na východ se pohybujeme, tím je častější. Pokud bychom západní vzory daňové progrese alespoň u velmi vysokých příjmů následovali, pomohlo by to vyřešit i další problémy české společnosti, jako je například bytová krize. Jsou to totiž zejména vysokopříjmové skupiny, které přebytečné peníze ukládají do většího množství investičních nemovitostí a pohání tak jejich cenu pro všechny.
Se stejným problémem by pomohlo i větší danění většího počtu nemovitostí či znovuzavedení daně z převodu nemovitosti na straně prodávajícího. Prostor máme i u dědických daní bojujících s majetkovou nerovností, jejíž obrovské rozměry u nás se všemi škodlivými důsledky na podzim odhalil výzkum agentury PAQ Research.
Stejně tak přichází v úvahu korporátní a sektorové daně zabraňující rekordnímu vyvádění kapitálu z naší ekonomiky či daně ekologické pomáhající zase s řešením klimatické krize.
Česká vláda se místo chytrých daňových reforem bojujících v optimálním případě s celou paletou problémů země rozhodla pro tupé a kontraproduktivní šetření na učitelích a úřednicích z Úřadů práce. Potenciální přínos to má jediný: Že si na tom snad už konečně uvědomíme, že v zájmu drtivé většiny z nás je něco zcela jiného.
Autorka je politoložka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
