Kateřina Smejkalová: Šetření má své meze

Problém spočívá v tom, že mnoho lidí u nás mělo už před stávající krizí minimum manévrovacího prostoru, na čem ještě ušetřit. Mnohé rady, zvláště pronášejí-li je daleko zajištěnější lidé, a na jejich radách to je taky znát, tak dotčené nyní oprávněně mohou tak leda pořádně naštvat. A to určitě není nic, co bychom v současné tak jako tak napjaté situaci chtěli.

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Česká minimální mzda znamená chudobu navzdory práci

Vžila se u nás představa, že chudí si za svou situaci mohou především sami, bez ohledu na to, že to je tváří v tvář realitě holý nesmysl. Víc než kde jinde u nás o osudu rozhoduje, komu a kde se člověk narodí. Houževnatí jednotlivci, kteří se z nepříznivé výchozí sociální situace dokážou vymanit, jsou spíš výjimkou potvrzující pravidlo.

Všichni pospolu (s výjimkou těch úplně nejbohatších) pak stále trpíme porevoluční sázkou na nízké mzdy, se kterými opravdu je objektivně obtížné vše potřebné za zhusta již západní ceny poplatit.

Přesto dostane-li se někdo do obtížné situace, hledá se u nás tradičně vina hlavně u něj: Proč se líp neučil? Proč si nenašel jinou práci? Neutrácel za hlouposti? Z takové analýzy situace se pak obvykle dovozuje, že je potřeba chudé dovzdělat ve finanční gramotnosti. Co na tom, že jsou to obvykle lidé s nízkými příjmy, kteří jsou opravdovými mistry přežití s částkami, se kterými vlastně vůbec vyžít nejde.

Knížecí rady

Určitou obdobou pouček o zvýšení finanční gramotnosti jsou nyní právě i rady, kde ušetřit. Často sugerují, že lidi jsou ve finančních obtížích zejména kvůli své rozhazovačnosti, případně líní se rozumně uskrovnit nebo moc hloupí přijít sami na to jak.

Čtěte také

Ivan Štern: Energetická krize jako požehnání

Pomíjí přitom, že existuje určitá hranice, pod kterou – nevzdáme-li se základních civilizačních výdobytků – prostě už šetřit není kde. A mnoho lidí u nás už ji dosáhlo nebo se jí nebezpečně blíží: čísla mluví o zdvojnásobení počtu chudých kvůli inflaci tak, že se nouze v současnosti týká skoro každého šestého.

I pomineme-li jejich celkové vyznění, je nadto mnoho doporučení nefunkčních nebo přímo škodlivých. Jistě se lze zamyslet nad tím, jestli člověk nemůže některý spotřebič, auto či způsob vytápění vyměnit za energeticky šetrnější.

Z logiky věci se to ale bude týkat především lidí, kteří na něco takového mají – a že nejde ani v případě kupříkladu pouhé ledničky o žádné nízké částky. Pro všechny ostatní z toho čiší leda naprosté nepochopení jejich situace.

Nebezpečí přežívání

Další, třeba i dobře míněné, rady pak dělají z již tak náročného života s nízkými příjmy čiré stresující peklo. Vzít si další práci nebo ještě víc sledovat akce a všechno jídlo na celý měsíc rozplánovat pomalu do posledního zrnka rýže.

Čtěte také

Petr Holub: Almužna chudých milionářů. Vláda vyplatí podporu na energie

Často je z katalogu doporučení cítit, že si jejich pisatel naordinovaný život buď nezkoušel představit, nebo má v horším případě dojem, že holt chudí prostě takto žít musí, když se nezvládli zaopatřit lépe. V posledku hrozí nebezpečí, že se tím představa života, kde už nejde o moc jiného než finanční přežití, normalizuje.

Mějme tento aspekt debaty o úsporách na paměti – výzkumy ukazují, že lidé v principu nemají problém se obtížným situacím přizpůsobit, ovšem za předpokladu, že se s nimi přitom zachází důstojně a férově.

To v okamžiku, kdy jedněm povýšeně předepisujeme život pomalu středověkého standardu, zatímco se krize těch na druhém konci příjmového spektra buď nedotkne vůbec, nebo na ní dokonce vydělávají, rozhodně naplněno není.

Kateřina Smejkalová, politoložka|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Politické důsledky z toho plynoucího pocitu nespravedlnosti a přehlížení by nás ještě mohly ošklivě zaskočit.

Autorka je politoložka