Kateřina Perknerová: Stát, který bloudí, to je Česká republika
Éterem poletuje spousta sdělení, která nám profrčí kolem uší, aniž by nás vyhodila ze sedla všedního životaběhu. Kupříkladu o schodku 230 miliard korun, který si vláda pochvaluje, opozice kritizuje a Miroslav Kalousek (TOP 09) sarkasticky komentuje.
Čtěte také
Nebo o odvolání dvou neúspěšných uchazečů o dostavbu dukovanských jaderných bloků, jež premiér Petr Fiala (ODS) vyřídil konstatováním, že vše je v pořádku a stavět se bude. Či o taškařici kolem zvyšování platových tarifů, která se spustila koncem srpna, aby bylo každému jasné, že od září se nezmění vůbec nic.
Ne že by to byly opomenutí hodné záležitosti. Jsou ovšem řešitelné a v určitém časovém horizontu nějak dopadnou. Avšak jsme svědky i aktéry věcí, jež jsou zahnízděny hlouběji a rána kolem nich může způsobit nebezpečné hnisání až zánik.
Společnost neví, co chce
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala v rozhovoru pro Deník.cz říká, že jsme přestali vést debatu o tom, co chceme. Politici občany ujišťují, že vybudují další stovky kilometrů dálnic, postaví tisíce bytů, zařídí skvělé vzdělání, zajistí všestrannou zdravotní péči a seženou evropské dotace na cokoliv.
Málokdo se opravdu vážně ptá, co tyto „dary“ budou stát. Ne naši peněženku, ale duši. Společnost, která si zvykne jen na spotřebu, čerpání ze státního či evropského balíku peněz, na koláče bez práce, je ztracená. A ještě bezradnější je ta, jež dělá spoustu věcí pouze na oko.
Čtěte také
Překlopí mechanicky osnovy do školních vzdělávacích programů a tváří se, že proměnila obsah výuky. Vyžaduje tisíce stran monitorovacích zpráv, které nikdo nečte, když je však nepošlete, úředník vám dotaci nepřiklepne.
Vytváří desítky nových koncepcí, jež postrádají smysl, ale jsou požadovány. Kým? Bruselem, řekne zástupce SPD. Veřejností, kontruje pirátský politik. Nikým, přizná běžný občan, jehož drtí přikázaný byrokratický zápis každého kroku, který učiní.
Proč si nevzít příklad z Nizozemska, kde na to šli obráceně? Pojmenovali patnáct skupin obyvatelstva, od důchodce přes studenta a podnikatele až po matku samoživitelku. A jejich očima projeli systém od rodného po úmrtní list. Když narazili na problém, duplicitu nebo absurditu, z administrativy to odstranili, organismus zkrátka pročistili.
Čtěte také
Kala tvrdí: „Naši občané mají nedůvěru ke všemu, co chce stát udělat. A stát má a priori nedůvěru k občanům. To generuje ony složité postupy a mechanismy končící papírem, který musí někdo vyplnit.“
Čekají nás krajské, senátní a za rok sněmovní volby. Není na čase žádat po politicích, aby přestali žvanit, slibovat a dojímat se svými schopnostmi učinit nás šťastnými?
A naopak se občanů zeptali, zda chtějí, aby jim stát nabízel stále štědřejší, byť pochybné či nepotřebné služby, nebo to nechal na nich, zařídil jen to nezbytně nutné a hlavně je neobtěžoval?
Jenže na takovou otázku musí být odvaha. Odpověď by totiž mohla zaskočit nejednoho politického mesiáše.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
