Ivan Štern: Zakažme otcům, aby vodili dcery k oltáři
Někteří církevní představitelé, jak zaznělo na nedávném sjezdu švédských evangelicko-luteránských církví, se nechali slyšet, že by uvítali zákaz, aby otcové vodili své dcery na svatbách k oltáři. To, že otec přivádí dceru a následně ji předává do rukou budoucího zetě, je podle nich výraz patriarchálního pojetí rodiny.
Nehodí se do dnešního světa, pyšnícího se rovnoprávností. Zatímco ženich obvykle doprovázen matkou jde svobodně, nevěsta pod otcovým rámě symbolizuje osobu podřízenou dosud hlavě rodiny, otci, zanedlouho hlavě rodiny nově se rodící.
Čtěte také
Kdysi v dávné historii nevěsta představovala navíc předmět koupě-prodeje. Dodnes jsme tomu svědky v muslimském světě. Není náhoda, že nápad zamezit této letité tradici vzešel právě z řad luteránských kazatelů.
Tridentský koncil v reakci na zrod protestantství, vyvolaného Martinem Lutherem mimo jiné znovu potvrdil, že manželství je nezrušitelná svátost, uzavíraná před samotným bohem, zatímco právě Martin Luther označil manželství za sice užitečnou instituci, rozhodně ale ne za nějakou nedotknutelnou svátost.
Čtěte také
Otevřel tak nejen možnost svazek manželský rozvázat, ale učinil tak i jeden z mnoha kroků, které nakonec vedly ke zrovnoprávnění žen.
Těžko bychom asi hledali doklady toho, kterak jsou dnes nejen ženy ve Švédsku, ale i v jiných evropských zemí nerovnoprávné, abychom měli nutkavou potřebu symboliky těchto kdysi praktikovaných nerovností, promítajících se dodnes do řady rituálů, nejen do toho svatebního, nutně odstraňovat.
Už dávno ta symbolika, kdy otec předává vládu nad dcerou svému nastávajícímu zeťovi před oltářem anebo jen před šerpou místního starosty, nutně nemusí platit. Její význam časem vyprchal, anebo se dávno změnil.
Nemusí jít nezbytně o předání a převzetí vlády nad nezdárnou dcerou, může jít pouze o předání a převzetí odpovědnosti za bezpečí nově se rodící rodiny.
Je otázka, zda tento zvyk, ač nepochybně může mít i jiný výklad, než zatím tvrdí tradice, je nutné zakazovat? Rozhodně stojí za to se nad ním zamyslet stejně, jako bychom se měli zamýšlet i nad jinými zvyky, od předků přebíranými, aniž jsme si někdy vědomi jejich původních obsahů.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
