Katastrofální následky přírodní pohromy v Asii vyžadují dosud největší humanitární pomoc

Oficiální počet obětí nedělní katastrofy přitom neustále stoupá, jak přicházejí nové zprávy z oblastí, kde bylo přerušeno telefonické spojení a jak stále přibývají další nalezení mrtví. Podle zpráv agentury AFP z dnešního odpoledne přesáhl již nyní celkový počet obětí ve všech postižených zemích dohromady 55 tisíc lidí. Z toho nejvíce zabitých je hlášeno v Indonésii a na Srí Lance, dále v Indii, Thajsku a dalších zemích a ostrovech této oblasti.

Cizinci tvoří relativně malou část obětí, i když mnoho z nich ještě zůstává nezvěstných anebo se svým blízkým doma dosud neozvali. Velkou tragédií se navíc stala skutečnost, že miliony lidí v postižených oblastech se náhle ocitly bez střechy nad hlavou. To vytváří jak známo velmi nebezpečnou situaci spolu s tím, že náhle v těchto místech není dostatek pitné vody a hrozí vypuknutí nakažlivých onemocnění.

Následky katastrofy jsou obrovské, i když to nebylo největší zemětřesení ze všech dosud zaznamenaných moderními vědeckými metodami (bylo čtvrté nejsilnější za posledních 100 let). Vražedné přívalové vlny "cunami" ale tentokrát zasáhly hustě osídlené pobřežní oblasti a desetitisíce vůbec nic netušících lidí se během krátké chvíle ocitly pod vodou.

Odborníci na podobné přírodní pohromy proto teď hodně diskutují o tom, zda se dalo nedělní katastrofě nějak zabránit anebo zda bylo možné její následky alespoň zmírnit včasným varováním. Někteří přitom namítají, že pro seismology nebylo zemětřesení poblíž pobřeží Sumatry žádným překvapením. Je to přece oblast, kde k takovým otřesům dochází poměrně často. A dnes, po několika desetiletích vědeckého pozorovnání, mohou odborníci poměrně dobře odhadnout, kde pravděpodobně vzniknou další velké otřesy na zeměském povrchu.

Ale úplně přesně to vědci říct nedovedou - konkrétně kde a kdy k zemětřesení dojde, což by nás samozřejmě zajímalo nejvíc. Velké katastrofy tohoto typu proto nadále zůstávají nepředvídatelné.

Seismologové mohou s určitou pravděpodobností předvídat, přibližně v jakých místech či regionech k dalším otřesům půdy dojde. To je jistě užitečné pro rozhodování o výstavbě přehrad a elektráren, silnic a další infrastruktury, ale není to návod, jak pomoci lidem, kteří v těchto oblastech žijí.

Úvodník amerického deníku New York Times však tvrdí, že včasný alarm by býval mohl zmírnit dnešní tragédii. A konkrétně poukazuje na systém včasného varování, jak je zavedený na tichomořském pobřeží Spojených států: už 15 minut po nedělním zemětřesení vydalo totiž seismologické středisko v Honolulu varování všem zemím tichomořské oblasti. Byly mezi nimi dokonce i Indonésie a Thajsko, které však naneštěstí leží tak blízko epicentra otřesů půdy, že by jim tato informace už nebyla nic platná, i kdyby na ni tamní úřady byly připraveny hned reagovat. V té chvíli totiž už smrtící vlny cunami na jejich pobřeží pohlcovaly své první oběti. Než ale dorazily na Srí Lanku, uplynuly další dvě hodiny a asi tři až čtyři hodiny prý trvalo, než vlny zasáhly jihovýchodní pobřeží Indie. A to je podle amerického deníku NYT dost času na to, aby lidé mohli uprchnout do bezpečí, pokud by se o tom hned dozvěděli a pokud by existoval plán a příprava k jejich evakuaci.

Zdá se tedy, že nynější katastrofa v Asii nejspíše donutí mezinárodní společenství, aby se těmito otázkami vážně zabývalo. Minimálně by mělo zavést takový systém včasného varování, jaký mají Spojené státy, i do této oblasti. Nikdo samozřejmě nechce, aby se podobná tragédia opakovala a mělo by se udělat vše, co je možné, aby se to nikdy nestalo.