Karel Sedláček: Z amerického deníčku 7. část
Staré české přísloví o tom, že není všechno zlato, co se třpytí, platí i v Americe. Ekonomické nůžky se rozevírají stále víc. I když je americká ekonomika právě na vzestupu a snižuje se počet nezaměstnaných, je stále víc lidí, jejichž příjmy nerostou nebo jen nepatně.
Nejviditelnějším příkladem jsou bezdomovci. Jsou k vidění ve všech velkých amerických městech, ale asi nejvíc jich je tam, kde je teplo. Tedy na Floridě a v Kalifornii.
Rozsah cestopisné dojmologie nedovoluje seriózně zkoumat příčiny tohoto jevu, ale jisté je, že mezi lidmi bez domova je jistě hodně těch, kteří se dostali do této situace nešťastnou shodou okolností. Ale je ještě jistější, že většina z nich si dobrovolně vybrala tento stav.
Někteří žebrají, někteří se potácejí ulicemi s obrovskými igelitovými pytli přes rameno a sbírají hliníkové plechovky od nápojů. Za každou dostanou v obchodě pár centů. Když jich najdou dost, promění výdělek za plechovku piva.
Často leží ve špinavých hadrech na krásných plážích před luxusními rodinnými vilkami nebo v přímořském parku nedaleko odpadkových košů.
Když se bezdomovec rozhodne přemístit se do samotného centra Los Angeles, vjede do autobusu jednoduše i se svým majetkem naloženým ve vozíku, který ukradl někde v nákupním centru. Řidiči je bezdomce líto a tak ani nevyžaduje jízdenku. Dotyčný to bere jako samozřejmost.
Bezdomovec nebývá agresivní, ale šíří kolem sebe nesnesitelný zápach, takže většina cestujících dobrovolně opustí přední, nástupní část autobusu a mačká se u zadního východu.
Takovou situaci jsem zažil mnohokrát na lince 20. Jednou, když jsem chtěl vystoupit v samotném centru, strnul jsem. Bezdomovci tam měli snad nějakou schůzi nebo jim nějaká dobročinná organizace rozdávala jídlo.
Tolik podivných existencí na jednom místě jsem ještě neviděl. Pořádek udržovali policisté na koních. Takže jsem nevystoupil a raději jsem jel ještě o stanici dál. Ovšem takový rozruch se v tzv. downtownu neodehrává každý den.
Všiml jsem si, že se lidé k bezdomovcům chovají celkem šetrně. Opilce nebo narkomany ležící na chodníku opatrně překročí. Nejednou se stalo, že jim nabízeli pomoc, ale byli hrubě odmítnuti, protože jim narušují jejich svobodné rozhodnutí žít a možná i zemřít svobodně.
A při návštěvě nádherné Veřejné knihovny v Los Angeles jsem byl knihovnicí upozorněn, abych nechodil do oddělení internetu hned po ránu. „Máme tam asi 50 počítačů, ale po otevření jsou hned všechny obsazené.“
Když viděla můj překvapený obličej, dodala: „Musíme mít pochopení. Bezdomovci si taky potřebují vyřídit korespondenci. Všichni naši spoluobčané nejsou milionáři.“
Musel jsem s ní souhlasit.
Hezký týden s knihou, nebo bez ní přeje Karel Sedláček.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
