Karel Hvížďala: Zemřel moudrý bručoun Tomáš Pěkný

Narodil se v Praze v rodině obchodního příručího a švadleny. Oba rodiče byli za války vězněni: matka jako Židovka byla internována ve sběrném táboře v Terezíně, otec za překročení rasových zákonů v pracovním táboře Bystřici u Benešova až do roku 1945. Sám první dva roky svého života a poslední dva roky války přežil v úkrytu, a tím se vyhnul transportu do Terezína.

Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval češtinu a historii a již z prvních textů, které publikoval ve studentském časopise Karlova univerzita a později ve Studentu, bylo zřejmé, že jde o člověka s mimořádným citem pro slovo, kompozici a pravdu. Absolvoval diplomovou praci na téma O humoru Voskovce a Wericha v roce 1965 a po vojně nastoupil do vydavatelství Mladá fronta, kde vedl kulturní rubriku v časopise My. Po zrušení časopisu přešel v roce 1968 do nakladatelství, kde byl redaktorem poezie. Sám publikoval nejprve poezii a později i pohádky a odborné stati. V roce 1971 musel odejít a živil se manuálně: nejdéle jako čerpač u studní. Tato práce, při které žil v maringotce a jen v pravidelných intervalech zapisoval stav vody, mu dovolila začít pracovat na nejobsáhlejším díle Historie Židů v Čechách a na Moravě, která vyšla již třikrát. Po roce 1989 pracoval v Respektu, Roš chodeš a nakladatelstvé Sefer.

Jedna z pasáží zmíněné knihy, která ličí soužití Židů s muslimy na území dnešního Španělska, odkud také přišel kupec Ibrahim ibn Jakub, řečený al-Israeli, do Čech, dostává dokonce aktuální hodnotu. Připomíná nám totiž, že kulturní plodná spolupráce Židů a Arabů trvala bezmála půl tisíciletí a skončila až v průběhu křesťanské reconquisty Španělska. Předvádí nám, že nenávist mezi Židy a muslimy již tehdá byla dílem fanatické sekty.

Nejaktuálnější sdělení o nás nám však přináší sám ten fakt, že autorem této "střízlivě napsané příručky o židovské problematice, koncipované se vzácným smyslem pro proporce a bez skluzů k laciné podbízivosti", jak napsal již po druhém vydání prof. Josef Janáček, je soukromý badatel a nikoliv, jak by se slušelo, specializovaný ústav akademie věd. Vždyť v Čechách a na Moravě žilo do 15. března 1939 oficiálně 118 000, ale podle M. Kárného asi 135 000, na Slovensku a Podkarpatské Rusi asi 200 000 osob, které tzv. norimberské zákony považovaly za Židy. Ale podobné kompendium akademie dluží i dalším našim spoluobčanům: sudetským Němcům, kterých v tehdejším Československu žilo 3, 5 milionu i Romům, jejichž počet se odhaduje od 30 000 výše.

Tomáš Pěkný byl vskutku mimořádná osobnost, moudrý bručoun, na kterého právě díky jeho dílu nebudeme moci dlouho zapomenout. Ahoj, Tome!