Karel Hvížďala: Vladimír Čermák, svět je založen na obětech
„Všechno právo ve světě bylo vybojováno na těch, kteří se mu vzpírali, právo národa a jednotlivce předpokládá nepřetržitou pohotovost. Právo není pouhým pojmem, ale živou silou, nepřetržitou prací celého národa.
Všechny vymoženosti, jež historie práva může zaznamenat – zrušení otroctví a nevolnictví, dosažení nejrůznějších svobod – byly vydobyty bojem trvajícím i celá staletí. Nikoliv pouhý obyčej, ale oběť vytváří pouto mezi národem a jeho právem.“ To je citát z pětidílné knihy profesora Vladimíra Čermáka Otázka demokracie.
Čtěte také
Tato slova jsou aktuální právě v dnešní době, kdy se v parlamentu těžko prosazují základní normy, jako je korespondenční volba či nezávislost veřejnoprávních médií. Pan Čermák patřil k respektované sestavě prvního Ústavního soudu, v jehož čele stál Zdeněk Kessler, synovec rektora Masarykovy univerzity Bohumila Baxy a tím i prasynovec Karla Havlíčka Borovského.
V roce 1953 byl za své postoje odsouzen k 17 letům vězení: o komunistech věděl své. Kromě těchto dvou osobností tam byli mimo jiné ještě Vladimír Klokočka, který se vrátil z emigrace, kde přednášel ústavní právo, Pavel Holländer, který byl dle ankety Hospodářských novin v roce 2007 považován za intelektuálně nejvlivnějšího českého právníka a taky Ivana Janů a Iva Brožová, která vyhrála později spor nad prezidentem Václavem Klausem.
Duch normalizace přetrvává
Sám profesor Vladimír Čermák, který po roce 1989 založil na Masarykově univerzitě politologii a než přišel na Ústavní soud, tam učil, byl hrdý na rozhodnutí posvětit dekret č. 8 prezidenta o konfiskaci.
Čtěte také
To vyplývalo z hodnotového přístupu, neboť kategorie odpovědnosti směřuje za hranice viny. Prosazoval i názor, že pokud chyběla vůle, snaha i ochota státu trestné činy stíhat, promlčecí lhůta neběží, a proto je možní i po 40 letech stíhat zločiny komunismu. A samozřejmě byl zastáncem rehabilitací a restitucí.
Pozoruhodný byl i jeho výkon soudce v 50. letech, kdy svými rozsudky se dokázal neprovinit proti svému nezdeformovanému svědomí. V době normalizace z justice odešel, pracoval jako notář a podnikový právník. V 80. letech napsal hru Hostina filozofů pro HaDivadlo. Text se stal součástí přelomové inscenace Rozrazil s názvem O demokracii, jejíž slovní tkáň přesně pojmenovávala nesvobodu v komunistickém režimu.
Až do smrti, zemřel před 20 lety 21. července 2004, tvrdil, že „je potřeba považovat za zcela konsekventní i legitimní, že každý demokratický politický systém, jak zdůraznil T. G. Masaryk, má nejen potřebu, ale i povinnost obrany základů, na nichž je postaven.“
Dodejme: Musí se stále stavět tvrdě proti negativní destrukci a odmítání dialogu jak ve společnosti, tak ve stranách či hnutích, která činí z lidí jen nástroj osobních cílů a porobí lidi zevnitř. „Duch normalizace přetrvává,“ řekl mi Vladimír Čermák krátce před svou smrtí. A dodal: „Svět je založen na obětech, na to jsme zapomněli.“
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
