Karel Hvížďala: Odkaz Arnošta Lustiga
„Reportér nemá právo podlehnout dojetí, ať je to dojetí jakéhokoliv druhu; musí se mít k věcnosti, třebaže ani věcnost není klášter, do něhož nevstupují city, i pocit věcnosti může být obdivný, a teprve zvědavost, matka a dcera reportáže, tě povede k ostatnímu,“ to jsou slova Arnošta Lustiga z jeho reportáže z Kuby, kde navštívil jako redaktor Československého rozhlasu v roce 1962 dům Ernesta Hemingwaye.
V reportáži cituje jeho následující věty: „Pro skutečného spisovatele musí být každá kniha novým začátkem, kterým se snaží znovu dosáhnout čehosi nedosažitelného. Stále se má pokoušet o něco, co ještě nebylo vykonáno, nebo o co se ostatní pokoušejí bez úspěchu.“
Čtěte také
A i tuhle zásadu Arnošt Lustig respektoval od samého počátku své rozhlasové kariéry, kterou započal tři roky po návratu z koncentráku ve dvaadvaceti letech v roce 1948. Velice brzy se soustředil na to, čemu Karel Čapek říkal beletrizovaná žurnalistika, tedy volné psaní, které se urputně vyhýbá každému klišé a zaběhanému slovnímu spojení, protože věděl či tušil, že po posluchači sjede jak kapka vody po baloňáku, aniž přiměje mozek poslouchajícího k jinému zamyšlení, aniž ho zaujme.
Nová kniha
Čtěte také
K Arnoštu Lustigovi se dnes vracím nejen proto, že letos uplynulo deset let od jeho smrti a jeho dcera ve spolupráci s archivem Českého rozhlasu k tomuto výročí připravila knihu s názvem Vlny štěstí Arnošta Lustiga, ze které jsem citoval.
Obsahuje jeho texty a rozhovory, které náš rozhlas vysílal v letech 1953 až 2012. Ten poslední, v němž hovořil s Jiřím Suchým, Jiřím Anderlem a Terezou Duchkovou, měl premiéru až rok po jeho smrti. Arnošt Lustig zemřel 26. února 2011. Kniha byla kvůli pandemii oficiálně představena až 27. července na Meetingu Brno.
Stále aktuální
Hlavní důvod k napsání této glosy byl u mě hlubší: při čtení Lustigových textů mně došlo, že jeho odkaz je stále platný a že bychom si ho měli připomínat. V rozhovoru z konce roku 1989, kdy se Arnošt Lustig objevil v Praze poprvé po dvaceti letech, odpověděl na otázku, jaký byl rozdíl mezi nacismem a komunismem takto:
„Mně se těžko srovnává komunismus a nacismus, protože sám jsem byl komunista, a těžko se mi přiznává, že mezi nimi je tolik rovnítek. To je, jako kdybych si říkal: Tím, že jsi byl komunista, jsi vlastně byl trošku jako nacista. A já vím, že nacista nejsem, že v tom je nějaký rozdíl."
Arnošt Lustig měl tak silný charakter, že byl schopen veřejné sebereflexe a celý život se se svým selháním, zvláště proto, že hlasoval v rozhlase pro smrt Milady Horákové, trápil.
Dokud my Češi, Moravané a Slezané si neuvědomíme, že i my jsme spoluviníky současného marasmu, když ho tolerujeme, když se nedokážeme vzepřít nepravostem v práci, na úřadě, a hlavně ve volbách, nemáme právo si stěžovat. Arnoštek, jak se mu říkalo, by řekl: „Pokud nedokážeme propojovat víru a rozum, nejsme ještě stále dospělí. Nežijeme, jen přežíváme.“
Autor je publicista
Související
-
Úžasné životy: Arnošt Lustig podle Petry Procházkové
„Pro mě byl jeden z nejvtipnějších lidí, které jsem potkala, dělal si legraci i ze zakázaných témat. Byl mistr slova,“ vypráví zahraniční zpravodajka Petra Procházková.
-
Psal z dluhu k mrtvým a pro naději živých. Poslechněte si dvě povídky Arnošta Lustiga
Černý lev a Štěpán a Anna. Dva příběhy výrazného českého spisovatele, který se proslavil hlavně jako autor knih o holocaustu. Inspiraci čerpal z vlastních zážitků z války.
-
Arnošt Lustig. Na co by jiní raději zapomněli, on napsal
Před deseti lety zemřel Arnošt Lustig. Muž, jehož neobvyklý osud by možná vydal na deset běžných lidských životů. Napsala Michaela Spáčilová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.