Karel Hvížďala: Milan Kundera a věty, které dělí civilizace
„V listopadu 1956, několik minut předtím, než byla jeho kancelář zasažena dělostřeleckou palbou, dálnopisoval ředitel maďarské tiskové agentury do celého světa zoufalé poselství oznamující, že Rusové zahájili útok na Budapešť. Depeše končila slovy: Zemřeme za Maďarsko a za Evropu.“
To jsou úvodní slova eseje Milana Kundery Unesený Západ aneb Tragédie střední Evropy z listopadu 1983, vyšel ve Francii. V následujících dnech text otiskly noviny v Evropě a v USA. Nyní ho spolu s jeho projevem na IV. Sjezdu spisovatelů v květnu 1967, vydal Atlantis k jeho 94. narozeninám, které slaví 1. dubna.
Čtěte také
24. února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a pokusilo se zmocnit Kyjeva, byla pronesena podobná věta: Ukrajina bojuje nejen za sebe, ale i za Evropu. Dnes naštěstí tuto větu slyšíme nejen z Ukrajiny. „Zemřít za svou zemi a pro Evropu“, to je věta, která by nemohla být myšlena ani v Moskvě, ani v Leningradu, ale právě v Budapešti nebo ve Varšavě,“ napsal Kundera a my můžeme dodat: Ani v Kyjevě, protože tato věta dělí dvě civilizace. Ti, kdo ji artikulují, vymezují hranice Evropy.
V dalším textu Kundera připomenul, že k pravdě je možné se přiblížit jen v dialogu. Umění vést dialog představuje základní etický princip novověké kultury v naší civilizaci. „Evropa už není to, co bylo, to, co je, ale to, co je na příchodu,“ říká Miroslav Petříček. Ale aby něco bylo na příchodu, musíme nejdříve nechat něco přijít.
Hranice civilizací
Filozof Petříček říká: Rozhodně Evropa není v tom, že budeme lpět na tom, že idea Evropy je tohle, že se máme řídit dichotomií přítel/nepřítel. „Moderní společnost se paradoxně stabilizuje v procesu neustálého přehodnocování hodnot,“ říká Jiří Přibáň. Na to jsme si stále nezvykli, proto marně hledáme něco, co je pevné a jsme z toho nevrlí: nic takového již nemůžeme najít. Smyslem je právě samotné hledání.
Čtěte také
K tomu je ale třeba ovládat umění dialogu, tedy prostoru, v němž se střetávají různé názory mezi otevřenými lidmi, kteří umějí naslouchat druhé straně a přijmout některé jejich argumenty za své. Dialog je takový způsob rozhovoru, který oba účastníky promění.
Bohužel umění dialogu neovládá ani naše současná vláda, která tím ohrožuje nejen sebe, ale i celou naši zemi. Dokonce touto dovedností arogantně pohrdá, jak předvedl Marek Benda z ODS, když prohlásil: „Humanitní obory učí lidi, jak nepřemýšlet o světě a nijak se s ním nezabývat, jako je sociologie, politologie.“
Připomeňme, že Benda by rád kandidoval na předsedu Ústavního soudu, i když právě pro výkon této funkce je bezpodmínečně nutná znalost sociologie a politologie, protože může odvolat prezidenta, rušit zákony i zamezit podepsání mezinárodních smluv.
Pozoruhodné je, že poslanec Benda hovořil o humanitních vědách stejně jako komunistický poslanec o umění, kterého citoval Milan Kundera v květnu 1967. Je evidentní, že umění i humanitní vědy přesáhly lidský obzor kritiků, a proto jsou arogantní.
Marek Benda nám nevědomky připomenul, že hranice civilizací není ještě zřetelná: K pravdě se nechce přibližovat, pravdu nechce hledat, ale chce ji vlastnit stejně jako Rusové.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
