Karel Hvížďala: Krize Národního divadla si bude vyžadovat zásadní změnu

Ministr kultury Jiří Balvín a staronový šéf ND Jan Burian po jednání na ministerstvu kultury
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ministr kultury Jiří Balvín a staronový šéf ND Jan Burian po jednání na ministerstvu kultury

Od 13. července 2010 do 10. července 2013 se vystřídali v České republice na postu ministra kultury tři lidé a všichni se nějak podepsali na Národním divadle. Jiří Besser odvolal v březnu 2011 pověřeného ředitele Státní opery Praha Radima Dolanského a pověřil řízením Ondřeje Černého, ředitele Národního divadla, kterého ovšem do funkce jmenovala čtrnáctidenní ministryně Helena Třeštíková v lednu 2007 na šest let.

Pak ale nastoupila v květnu 2012 do funkce ministryně Alena Hanáková, která pana Černého odvolala a pod tlakem odborné veřejnosti ustavila odbornou komisi, která vybrala jako dalšího ředitele Jana Buriana, který je původně z Plzně. Ten měl nastoupit do funkce 1. srpna 2013, jenže další ministr kultury Jiří Balvín, který je ve funkci od 10. července 2013, hned po nástupu pana Buriana odvolal.

V obou případech ale došlo k odvolání ředitelů bez uspokojivého odůvodnění. Panu Balvínovi zřejmě posloužily k odvolání protesty některých členů odborových organizací sboristů a členů orchestru opery, které jsou v takovýchto souborech ale zcela běžné, protože tam je vždy největší strach ze ztráty místa. Protesty kulturní veřejnosti, politiků a samotných členů souboru divadla: výpověď dali na protest proti odvolání ředitele šéfové opery a činohry spolu s dvanácti sólisty činohry s tím, že v takto chaoticky řízené instituci už odmítají dál pracovat. To vedlo premiéra k tomu, že nařídil panu Balvínovi, aby pana Buriana znovu do funkce další den jmenoval.

Zatím však nikdo z těch, kteří dali výpověď, ji nevzal zpět, protože jim těžko může i ministr slíbit, že se situace po skončení prozatímní vlády, kdy nastoupí další ministr kultury, což bude nejpozději někdy po volbách v květnu 2014, nebude opakovat. A ani znovu jmenovaný ředitel se do doby, kdy tento komentář píši, nedomluvil s ministrem na jasných podmínkách dalšího fungování Národního divadla, čímž podmínil svůj návrat.

Už jen z tohoto stručného popisu situace je zřejmé, že chyba je systémová. A jak mi řekl režisér a herec Národního divadla Jan Kačer, který s tímto divadlem spolupracuje již od 18 let, kdy dělal asistenta režiséru Otomaru Krejčovi: "Ani si není kde stěžovat, protože všechny státní instituce i politické strany jsou v rozvalu." A po chvíli přemýšlení dodal: "Kultura funguje jako kanárek v dole, signalizuje nebezpečí. Když ji soustavně dusíte, nebezpečí se zvyšuje." Tohle ovšem pro současný politický provoz je zcela okrajové téma a podle toho se na místa ministrů kultury dostávají lidé s malou kompetencí, kteří často jen plní cizí zadání.

Stačí se podívat do zahraničí, jak takové scény fungují a zařídit se podle toho. Skoro nikde totiž není možné, aby ředitele odvolával či jmenoval ministr kultury, protože tyto instituce řídí správní rada složená z odborníků, ředitele vybírá mezinárodní komise rovněž složená z odborníků a většinou dokonce několik let napřed, aby měl vítěz dost času si rozmyslet program a na nový úkol se připravit.

Do konkurzu se samozřejmě nemůže přihlásit každý, ale komise sama uchazeče vyzývá k účasti: výběrová řízení jsou veřejná, podklady všech jsou přístupné na internetu. Ředitel La Scaly, jak připomněla třeba Věra Drápalová v MF Dnes, byl jmenován s tříletým předstihem. Jestli by se měl tedy nový ministr něčemu věnovat, tak je to právě přípravě přechodu na standardní poměry, které platí ve staré Evropě pro řízení takových institucí jako je Národní divadlo či Národní galerie a rozhodně se neplést do toho, kdo tyto instituce bude příštích šest let řídit.