Karel Hvížďala: Komemorace Jacquese Rupnika

Jacques Rupnik
Jacques Rupnik

Magnesia litera v kategorii publicistiky ocenila minulý týden knihu našeho spolupracovníka, francouzského politologa, který do patnácti let žil v Československu, Jacquese Rupnika.

Publikace má název Střední Evropa je pták s očima vzadu, s podtitulem O české minulosti a přítomnosti. Jde o soubor textů z let 1984 až 2018, napsaný původně v několika jazycích a publikovaný v řadě zemí.

Jacques Rupnik: Komunisté jsou jedním z mnoha problémů české demokracie

Jacques Rupnik

Rusko okupaci Československa v roce 1968 nepovažuje za žádný problém, omluvy a zamyšlení, jak dříve učinili Michal Gorbačov nebo Boris Jelcin, se nekonají. Tak vnímá postoj současného Ruska vůči událostem roku 68 v Československu česko-francouzský politolog Jacques Rupnik, který se účastní konference v Lichtenštejnském paláci.

Rupnik po základní škole, kterou vystudoval u nás, pokračoval na gymnáziu, pak na Sorboně v Paříži a ve Spojených státech na Harvardově univerzitě. Na obou univerzitách a v Belgii dodnes občas přednáší.

V současnosti pracuje v Pařížském institutu politických věd. Zmíněná kniha, kterou vydalo nakladatelství Novel bohemica, má více než 400 stran, proto lze v tomto pořadu na ni upozornit jen krátkou poznámkou.

Komemorace, tedy připomínání historických událostí, jak své texty Jacques Rupnik nazývá, se pokouší reflektovat události osudových osmičkových let. A mimo jiné nás upozorňuje na starou pravdu: každý pohled do historie je vždy více výpovědí o těch, kdo si události připomínají, než o událostech samotných.

Ekonomická diplomacie

Kniha je důležitá pro nás hlavně proto, že Rupnik se nás nesnaží vyvinit, ale naopak nastavuje nám nezkreslené zrcadlo, v němž můžeme zahlédnout jednu z hlavních našich chyb: Snahu za všechna osudová selhání nacházet viníky výhradně mimo nás: za rok 1938 může Adolf Hitler, za rok 1948 Josif Stalin, za rok 1968 Leonid Brežněv. A přitom, jak víme třeba z fotbalu, za každou prohru mohou obě strany: nejen výkon vítěze, ale i selhání či nedostatečná příprava poraženého.

Místo abychom hledali své chyby, naši politici dodnes selektivně vybrané historické argumenty využívají pouze v aktuální politické soutěži. Jak z tohoto souboru vyplývá, chybí nám dodnes snaha staré národní narativy dekonstruovat.

Jeden z hlavních našich problémů, který se táhne od samého založení státu, je rozpor mezi legalitou a legitimitou. Náš stát jak po roce 1918, tak po roce 1989 získal silnou legitimitu danou odhodláním a nadšením obyvatelstva, ale slabou legalitu, tedy vlažný vztah ke státu, jeho úřadům a právnímu řádu.

V obou případech ze stejných důvodů, po roce 1918 jsme právní řád a byrokracii převzali z Rakouska, po roce 1989 z tzv. socialistického Československa a začali jsme ho velmi pozvolna a nedokonale měnit. Proto lze dnes v České republice hovořit o institucionálním nihilismu.

Karel Hvížďala

Pokud se tomuto trendu nedokážeme ubránit a neobhájíme nezávislý Ústavní soud a justici jako takovou, nezávislou policii, nezávislá média a nepodaří se nám propojit politiku s občanskou společností, budeme opět patřit k periferii Evropy, kterou budou ovládat východní mocnosti.

Takzvaná ekonomická diplomacie je jen krycí název pro stavění mostu mezi Západem a Východem, na který jsme již jednou doplatili. A pokud opět prohrajeme, budeme si tentokrát za to moci výhradně sami.