Karel Hvížďala: Jakou hru hraje Mynář

Vratislav Mynář
Vratislav Mynář

Pan Vratislav Mynář, vedoucí kanceláře nového prezidenta Miloše Zemana, je novou hvězdou na naší okresní politické mapě. Naposled na sebe upozornil dost hlasitě, když za spoluautory Klausovy silně kritizované amnestie z 1. ledna 2013 označil pouze pány Jakla, Hájka a hradního právníka Hasenkopfa.

Pozoruhodné na tomto vyjádření, které učinil nový kancléř pro redaktora Práva Ovčáčka - který tam mimochodem přešel z Blesku, kam přestoupil před tím z Haló novin – je to, jak upozornil novinář Němeček, který se dlouho zabývá právní problematikou, že ze spoluautorů vynechal docenta Koudelku. Klaus však tvrdí, že jediným autorem je on sám.

Mynář, šestačtyřicetiletý vystudovaný ekonom stavebnictví, který od roku 1992 podniká, se do politiky dostal až o 14 let později, kdy kandidoval v městysi Osvětimany do zastupitelstva a v roce 2012 do zastupitelstva Zlínského kraje. Do Zemanovy Strany práv a svobod vstoupil v roce 2010, později se tam stal i předsedou a v roce 2012 vedl Zemanovi předvolební úspěšnou kampaň: proto se také v březnu 2013 stal jeho kancléřem. Je kamarád Miroslava Šloufa, bývalého svazáckého a stranického funkcionáře, který stál dříve za všemi úspěšnými kampaněmi Miloše Zemana.

Kdysi vymyslel i pověstný autobus Zemák. Jenže tentýž Šlouf byl zase dobrým známým nekorunovaného šéfa pražského podsvětí Franiška Mrázka, jak se konec konců ukázalo i v předvolební kampani. Proto se od něj musel Zeman distancovat. Sám Mynář zase dvakrát hlasoval jako majitel akcií v hodnotě čtyř milionů za firmu Credit management, která vydělávala na poředraženém vymáhání dluhů od černých pasažerů Dopravních podniků. Právě od majitelů této firmy šly sponzorské dary na Zemanovu kampaň, jak zdokumentoval internetový server Insider či novinář Macháček.

Hlavní podnikatelské aktivity měl ale Mynář ve společnosti Europrofin, která zprostředkovávala evropské dotace a zároveň byl vlastníkem společnosti Ski Moravia. Po nástupu na Hrad se těchto firem zbavil, dnes ještě vlastní firmu Clever managment, čeká se na valnou hromadu a firmu řídí jeho manželka. Mynář chtěl nadále zůstat předsedou strany Práv a svobod, což mu prezident brzy rozmluvil: zůstal jen řadovým členem. Jako úkol si dal pracovat v této straně tak, aby příští rok v parlamentních volbách získala alespoň deset procent hlasů. Je přesvědčen, jak řekl médiím, že prezident bude nadstranický, ale členové jeho týmu již takoví být nemusí.

Shrneme-li tato veřejně přístupná fakta, lze pak porozumět i předsedovi ČSSD Sobotkovi, který v jednom z rozhovorů prohlásil, že Strana práv a svobod je něco jako postkomunistická Bártova véčka, tedy skupina řízená podnikatelským klanem s podivnými vazbami a historií, která vznikla účelově jen proto, aby pomohla politickým ambicím Zemana. Ten se vždycky o takovéto skupiny opíral. Připomeňme jen zřejmě ten nejkřiklavější případ, kdy jako premiér prosazoval, aby dostavbu dálnice D47 dostala izraelská stavební firma bez výběrového řízení. Tvrdil, že cenu stlačil na 33 miliard. Po čase se ukázalo, že stavba by mohla přijít až na 100 miliard. Špidlova vláda musela od smlouvy odstoupit, ale Česká republika zaplatila jen za tento krok 600 milionů korun. A podobných případů zvláště z doby tzv. Opoziční smlouvy lze vyjmenovat víc.

A nejspíš v taktice tohoto podnikatelského klanu, který vede na Hradě pan Mynář a kam patří i bývalý náměstek ministra Bartáka Fulík, jako ředitel bezpečnostního odboru, který byl spojován s kontraverzním nákupem letounů Casa, je možné tušit i klíč k tomu, jak napsal novinář Němeček, proč mezi spoluautory amnestie není zmíněn docent Koudelka: hodil by se jim totiž moc dobře na Ústavním soudu. Starý lišák Zeman v první várce předhodil senátorům obecně uznávané odborníky a v druhé bude zřejmě – jak se již proslýchá - navrhovat lidi, jako jsou pánové Sváček a Koudelka, kteří se osvědčili ve službách nejrůznějších politických zájmů. Byli by to titíž lidé, které navrhoval dřívejší prezident. To by mnohá podezření, že Klausova rodina podporovala Zemana hlavně kvůli tomu, aby nebyly narušeny zaběhnuté toky peněz, jen potvrzovalo. Zmíněnými nominanty by však Ústavní soud ztratil vysoký kredit a přestal by být ústavní pojistkou.