Karel Hvížďala: Ironie Milana Kunderu neopouští ani rok po smrti
„Pro Němce byla Praha provinčním městem stejně jako Brno pro Čechy. Oba dva – Kafka i Janáček –, byli provinční postavy. Zatímco Kafka byl téměř neznám v zemi, jejíž obyvatelstvo nebylo jeho, Janáček byl bagatelizován svými.“ Napsal Milan Kundera v roce 1993 v Paříži v eseji Nechovejte se tu jako doma, příteli.
Na rozdíl od těchto dvou tvůrců byl Milan Kundera, brněnský rodák, doma znám a se zájmem čten i v době, kdy jeho knihy byly v Československu zakázané a on žil v Paříži.
Jeho romány ale byly v Praze nezřídka bagatelizovány, a to i v době, kdy slavil úspěch na celém světě včetně Číny. O tom svědčí i jediná monografie, která o něm záhy po převratu vyšla, je z roku 1994 od Květoslava Chvatíka, který žil a přednášel na univerzitě v Konstanci.
Rok po Kunderově smrti jeho popularita dostala i ironickou tečku, o které často usiloval ve svých textech.
Čtěte také
Brněnské nakladatelství Atlantis k tomuto výročí vydalo v překladu Anny Kareninové už jeho třetí ze čtyř knih, které napsal ve francouzštině. Po Slavnosti bezvýznamnosti to bylo Nevědění a nyní Totožnost. Zbývá už přeložit jen Pomalost, která nejspíš vyjde v příštím roce. Takže teprve po jeho smrti vyjdou prakticky všechny jeho texty v češtině.
Díky Anně Kareninové, jak sama píše v doslovu, budeme moci zjistit, cituji: „že Milan Kundera psal francouzsky už ve svých českých románech, jeho české psaní myslí francouzskou syntaktickou přesností“.
Výjimečná Totožnost
Román Totožnost je navíc výjimečný tím, že v něm autor navazuje na své české dílo, a to na třetí básnickou sbírku Monology z roku 1957, kterou zakázal vydávat, ale z níž v různých pasážích tohoto románu cituje.
Čtěte také
Jak napsal rok před jeho úmrtím Jakub Češka v další monografii s názvem Za poetikou Milana Kundery vydané v brněnském Hostu: „Poezie, kterou autor sám opustí a nezařadí do svého literárního odkazu, uděluje celému jeho dílu nejen zřetelný impulz básnické imaginace, nýbrž tvoří i jeho narativní a tematický předobraz“. To platí zvlášť o Totožnosti.
Ironickou zmíněnou tečku letošnímu prvnímu výročí smrti, pak dala Helena Válková, poslankyně za ANO.
Ta napsala: „Dnes mně šokovala debata ve sněmovně ohledně návrhu Andreje Babiše na vyznamenání Pavla Kundery Řádem Bílého lva, kdy někteří koaliční poslanci Pavla Kunderu, jehož dílo zná snad každý čtenář na světě, začali zpochybňovat. Nakonec vše dobře dopadlo a návrh hladce prošel.“
Místo, aby se hnutí ANO a „Pavla“ Válková na výročí smrti romanopisce přiživila, přiznala se: Sama nezná ani jméno toho, koho zná celý svět. Ironie, kterou měl Milan Kundera tak rád, ho neopouští ani po smrti.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
