Karel Hvížďala: Franz Kafka, aktuální ikona
Sto let uplynulo 3. června 2024 od úmrtí spisovatele Franze Kafky, pražského rodáka, z nějž čas učinil zejména v Praze ikonu podobnou náboženským výjevům. Obraz Kafky funguje jako ochranný, magický předmět, který má přispět k úspěchu, dnes už většinou obchodnímu, i když právě v této době jeho pocity nepatřičnosti a odcizenosti zažívá asi půlka naší civilizace.
Kdyby býval Max Brod splnil Kafkovo přání, aby po smrti spálil všechny jeho literární texty včetně deníků a korespondence, zbylo by po něm jen Rozjímání, Venkovský lékař a pár povídek.
Čtěte také
Romány Proces, Zámek a Amerika spatřily světlo světa jen díky Brodovi, který pokyny z jeho závěti nedodržel a rukopisy zredigoval a připravil k vydání krátce po jeho smrti. V Praze či ve Vídni jeho práce znalo jen několik přátel včetně Mileny Jesenské, která pár povídek přeložila do češtiny.
Díky jeho židovskému osudu a Adolfu Hitlerovi již ve 30. letech byly zmíněné knihy přeloženy do francouzštiny a angličtiny. Zaujaly ale převážně jen literární odborníky. Německé čtenáře oslovil až v 60. letech, kdy začal být spolu s Marcelem Proustem a Jamesem Joycem řazen k nejvlivnějším literátům 20. století.
V Československu zakázán
Jako Žid měl odmala pocity izolovanosti, vyřazenosti a bezvýchodnosti. Zmínky najdeme jak v korespondenci s Milenou Jesenskou, v roce 1920 jí napsal: „Není samozřejmé, že člověk odejde z místa, kde je tak nenáviděn, sionismus ani národní cítění k tomu nejsou třeba.“
Čtěte také
Či v poznámkách k románům: „Je to cizí člověk. Nadarmo tady šmejdí. Jen se podívej... Moc mluví!“
Teprve když v 60. letech díky zkušenosti s nacismem a čím dál rozvinutějším technologiím a technokratickému řízení společnosti začali lidé i v demokratických státech pociťovat pocit odcizení: cítili se podobně jako zeměměřič, který je pozván k práci v Zámku, kam ale není nikdy vpuštěn, či zatčený Josef K. v Procesu, který neví, proč je obžalován a je postaven před záhadný soud.
Protože před podobnými soudy se v Československu ocitali v 50. letech tisíce lidí, komunisté využili toho, že psal jazykem poraženého Německa, a tušili, že by intelektuálové jeho dílo mohli vykládat jako metaforu totalitního systému, bylo tu dílo Franze Kafky až do roku 1963 zakázáno.
Do dnešních dní bylo vydáno o Kafkových třech románech a povídkách tisíce knih po celém světě. Když ale v roce 1913 vyšlo jeho Betrachtung, Rozjímání, řekl Maxi Brodovi: „Byl jsem se optat u knihkupce, prodali jedenáct výtisků. Deset jsem jich koupil sám. Rád bych věděl, kdo má ten jedenáctý.“
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka