Jiný Franz Kafka: Pracant, právník, sportovec a milovník zdravého životního stylu
Je to sto let od smrti Franze Kafky. Proměna, Zámek, Proces – jako spisovatele ho znají po celém světě. Obraz Franze Kafky jako člověka je plný potemnělých odstínů. Vnímáme ho jako neduživého melancholika, který ožíval jen po nocích, když psal své literární dílo.
V Historii Plus přinášíme svědectví pravnučky Kafkova šéfa v pojišťovně Patricie Látalové. Podle ní praděda Albert Hošek líčil Franze Kafku jako špičkového právníka, který se zasloužil o bezpečnější pracovní podmínky dělníků v průmyslových závodech. Práce ho prý bavila a viděl v ní smysl. A po práci si rád zavesloval v pramici nebo se proháněl ulicemi tryskem na kole.
„Praděda si ho vyhlédl jako mladého koncipistu a zjistil, že Franz Kafka je velmi inteligentní člověk, jeden z nejlepších právníků a začal s ním spolupracovat. Vymyslel ochranné brýle a hlavně vytvářel podhoubí pro zákony, aby dělníkům usnadnil práci. Oni s mým pradědou Albertem snížili počet pracovních hodin, omezili práci žen a dětí. Zákony byly platné i pro majitele závodů, kdy oni museli začít platit pojistné, kdyby se jejich dělníkům něco stalo,“ vypráví Patricie Látalová, za svobodna Hošková.
Rodinné vzpomínky na Franze Kafku vyslechla na začátku tisíciletí od svého dědy Emila Hoška. V té době studovala český jazyk a literaturu a přiznává se, že dědovi moc nevěřila. Ve škole se totiž o slavném spisovateli dozvídala něco jiného.
Patricie Látalová si na vyprávění svého dědy o Franzi Kafkovi vzpomněla po dvaceti letech. V té době byla na mateřské dovolené a měla čas začít informace ověřovat. Našla pozůstalost šéfa Dělnické úrazové pojišťovny Alberta Hoška a pod rukama se jí začal skládat obraz jiného Franze Kafky.
Zapáleného právníka, který vymýšlel zlepšováky, aby se dělníci v továrnách vyhnuli pracovním úrazům. Inovátora, který pomáhal zavádět pravidla, která zodpovědnost za úrazy přenesla z pracovníků na majitele továren, kteří pro ně mají zajistit bezpečnější prostředí.
A začala porovnávat Kafkovu práci s romány a povídkami: „Děda mě upozornil, že pokud znám všechny pravidla a zákony, které Kafka prosadil, čtu jeho literární dílo úplně jiným způsobem. Pokud si vezmu jeho povídku V Kárném táboře, tak přesně víme, kdy vznikla a jakým způsobem vznikla. Že Kafkovi přišla na stůl odpověď od německé úrazové pojišťovny, která začíná zprávou, kterou použil i v povídce. Ten vraždící stroj je dokonale popsán do nejmenších technických detailů.“
O představu, že Franz Kafka svou práci nesnášel, se podle literárního vědce Radka Malého zasloužil především Kafka sám. „To jsou záznamy z jeho deníků, z jeho korespondence, ze kterých vyplývá, že tou prací pohrdal a jak tam trpí, ale když se na to podíváme objektivně, platí přesně to, že to byl vynikající zaměstnanec, velice zodpovědný, prakticky nepostradatelný. A věnoval se té práci s naprostým zápalem.
Problém spočívá v tom, že jemu práce ubírala čas, který chtěl věnovat psaní. Pro něj bylo psaní naprostou prioritou a z toho důvodu každá činnost, která ho od toho odváděla, byla pro něj utrpení,“ říká Radek Malý, autor knihy Franz Kafka: Člověk své i naší doby. Podle Radka Malého taky nemáme Kafku vnímat jako člověka uzavřeného v německojazyčné bublině pražských spisovatelů židovského původu.
Česká kultura ho velice zajímala, cenil si třeba Karla Hynka Máchy a četl ho v originále. Patricii Látalové to potvrdil její děda Emil Hošek: „Z dědova vyprávění vím, že pokud se Kafka setkal s Čechy, mluvil s nimi česky. Pokud mluvil s Němci, mluvil s nimi německy.“
Vejde se nám do obrazu neduživého spisovatele taky obraz opáleného sportovce? I to byl Franz Kafka. Patricie Látalová přináší svědectví svého pradědy Alberta Hoška. U něj Kafka 14 let pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně.
„Nekouřil, nepil, nebral drogy. Byl příznivcem nudismu, což nechci, aby to bylo jinak bráno, ale Franz Kafka věřil v sílu slunce. Věděl, že slunce léčí a právě horské prostředí, čerstvý vzduch, vodoléčebné metody, gymnastika, dlouhé pěší výlety, to miloval,“ říká Patricie Látalová. Ve výzkumu pozůstalosti svého pradědy pokračuje a chce, aby tyto informace o Franzi Kafkovi veřejnost znala.
I podle literárního vědce Radka Malého je ještě možné se o Franzi Kafkovi dozvídat nové informace, které doplňují kontext doby, ve které žil a psal. Nejdůležitější je ale Kafku číst. V tom se shodne i se spisovatelkou Radkou Denemarkovou, která je teď často zvána na konference takzvaných kafkologů.
„Slovo „kafkovský“ se spíš používá, když je něco nesrozumitelné, absurdní, ohrožující, vážné, ale já si myslím, že „kafkovský“ se dá použít jako označení pro absolutní svobodu bez hranic. Znamená to, že lze psát jinak, lze myslet jinak, lze číst jinak, lze obracet perspektivy a to je podle mě podstatný odkaz této bytosti, která se ocitla v tomto světě,“ říká Radka Denemarková, která se teď Kafku snaží číst tak, jako by o něm vůbec nic nevěděla.
Jak Franz Kafka pomáhá obcházet cenzuru v současné Číně? Čemu se hlasitě smál? A měl opravdu tak špatný vztah s otcem? I o tom si můžete poslechnout v pořadu Historie Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
