Karel Hvížďala: Co lze ještě očekávat od prezidenta Zemana
Podíváme-li se na naši politickou krajinu očima chladného anděla z dostatečného odstupu a zacílíme pohled převážně na naše prezidenty od roku 1989 dodneška, můžeme konstatovat, že důvěru ve Václava Havla se nepodařilo na konci prezidentských období nikomu z jeho následovníků překonat: nikdy se nedostala pod 50 procent.
Václav Klaus v lednu 2013, tedy dva měsíce před odchodem, měl kvůli amnestii jen 26 procent příznivců. Miloš Zeman má v současné době, tedy deset měsíců před odchodem z funkce, podle STEMu pouze 29procentní důvěru – to je méně než všichni ostatní představitelé státu. Předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi a předsedovi vlády Petru Fialovi důvěřuje přibližně 38 procent občanů.
Čtěte také
Za takový pokles může podle politologa Lubomíra Skopečka z Masarykovy univerzity hlavně odklon od parlamentní demokracie, Západu a i od představy respektu hodné hlavy státu. A protože z jeho negativních vlastností za celou dobu jeho politické existence převažuje hlavně mstivost, lze si dobře představit, že tato vlastnost bude i v posledních měsících ovlivňovat jeho rozhodnutí. Připomeňme, že jich není málo.
Nejedná se jen o dovolbu chybějícího ústavního soudce, kam navrhoval před pár dny zcela neznámého advokáta bez zkušenosti s ústavním právem. Ten logicky vzbudil značnou nedůvěru u senátorů, kteří musí kandidáta schvalovat.
Bumerangový efekt
Zcela na prezidentově vůli bude záležet volba nového guvernéra České národní banky – na jeho špatné kroky by mohla snadno doplatit vláda, se kterou se prezident neshoduje v mnoha věcech.
Čtěte také
Složitější to je s volbou nového náčelníka generálního štábu armády České republiky, toho navrhuje vláda a předkládá ministryně obrany a prezident ho jenom jmenuje. V této konstelaci si lze těžko představit, že by vláda navrhla někoho, v jehož hodnoty a postoje by nedůvěřovala.
Podobně nové velvyslance schvaluje vláda na návrh ministra zahraničí a podepisuje prezident, který, jak známo, někdy vyvíjel i tlaky na odvolání některých velvyslanců, jako tomu bylo naposled v případě Ivany Červenkové v Rakousku. Minulá vláda vloni prohlásila, že chce do konce letošního roku vyměnit 26 vyslanců. I v tomto případě se může vláda dostat s prezidentem do sporu, protože jeho politické směřování se s vládou neshoduje.
Úplnou volnost má prezident v udělování milosti – i když prohlásil, že ji bude udělovat jen ze zdravotních důvodů, nedodržel slovo a omilostnil jak Jiřího Kajínka, tak Miloše Baláka. Kdyby chtěl získat beztrestnost pro své oddané úředníky na Hradě, musel by vyhlásit plošnou amnestii – to bohužel u prezidenta, který vždy upřednostňoval své osobní zájmy nad zájmy státu, nelze vyloučit. Proto si lze představit, že i na Hrad po sobě bude tlačit někoho, kdo mu beztrestnost jeho týmu slíbí. Vzhledem k tomu, že prezident neuspokojuje ani představy svých skalních příznivců kvůli náhlému obratu ve vztahu k Rusku, je možné, že jeho podpora může mít bumerangový efekt.
Autor je publicista
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
