Karel Hvížďala: 21. srpen 1968, střet dvou naivit
Po 55 letech od „bratrské pomoci vojsk Varšavské smlouvy“ tehdejšímu Československu, jak se říkalo okupaci převážně sovětskou armádou, je možné se na tuto tragickou událost podívat střízlivějším okem. Takový pohled v širším kontextu vykazuje naivitu na obou stranách.
Čeští a slovenští politici, kteří stáli v čele tzv. obrodného procesu, vykázali značnou naivitu v posuzování našich pokusů o demokratičtější socialismus tehdejším sovětským vedením.
Čtěte také
Asi zapomněli na bolševizaci komunistické strany v letech 1928 a 1929, která znamenala rozchod s naší doposud převládající socialistickou tradicí, v jejímž čele stál Bohumír Šmeral, bývalý předseda sociální demokracie a spoluzakladatel KSČ. Bolševizace představovala naprosté podřízení Moskvě. V komunistické hantýrce šlo o likvidaci sociálnědemokratických přežitků. Vedení se ujal Klement Gottwald, který minulé směřování nazval „sociálfašismem“.
Spolu s Gottwaldem se do vedení dostala skupina mladých lidí školených již od roku 1924 v Moskvě. Šlo většinou o nedovzdělané, původně často nezaměstnané a mladé lidi, kteří věrně sloužili Moskvě, protože jinak by ztratili existenční zázemí. Patřili tam mimo jiné Slánský, Šverma, Kopecký atd.
Masový odpor
Ti začali hovořit o Československu jako o imperialistickém státě, který podporuje válečné přípravy proti Sovětskému svazu. Díky této rétorice se členská základna tehdy snížila z původních asi 100 tisíc členů na 25 tisíc, nový nárůst členů přišel až se začátkem hospodářské krize po roce 1932.
Čtěte také
K podobné proměně, která u nás připravila podmínky pro únor 1948, došlo postupně i v jiných komunistických stranách a Stalinova doktrína, která vyžadovala totální podřízení Moskvě v myšlení i v praxi, ovládla později celý tzv. socialistický blok.
Proto byly tvrdě potlačeny protesty v Polsku či v Maďarsku v roce 1956 a chování Moskvy od podzimu 1967 do srpna 1968 nenaznačovalo, že by se něco změnilo. To naše tehdejší vedení nechápalo a naivně si myslelo, když mimořádný sjezd KSČ v září 1968 odsouhlasí reformy, krize bude zažehnána.
A podobná naivita, jak ukázaly archivy, panovala v Moskvě. Sovětské vedení bylo přesvědčeno, že v Československu je dost lidí, kteří invazi uvítají jako záchranu socialismu, a uvěřili skupině prosovětských představitelů KSČ Drahomíru Kolderovi, Aloisi Indrovi a Oldřichu Švestkovi, kteří předložili Moskvě plán státního převratu. Ten počítal s tím, že bude hned na 22. srpna svoláno plénum ÚV KSČ a zasedání Národního shromáždění, které pučisty podpoří.
Podobně noviny měly zveřejnit výzvu skupiny kulturních pracovníků, která invazi podpoří, což bylo zcela vyfantazírované, protože právě novináři a spisovatelé sehráli jak před invazí, tak po ní, zásadní roli v podpoře reforem. Nic z toho se nepovedlo. Cizí vojska v Československu doopravdy skoro nikdo nevítal, odpor zvláště v Praze byl masový. To mohu potvrdit sám: viděl jsem to na vlastní oči.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
