Karel Barták: V Evropské unii opět chaoticky zavírají hranice
Když Maďarsko oznámilo, že od 1. září uzavírá své hranice pro všechny cizince, v podstatě přestává být součástí schengenského systému zaručujícího volný pohyb osob. Potvrdilo tím to, co se už rýsovalo několik týdnů.
Totiž, že se Evropská unie opět kvůli pandemii koronaviru propadá do chaotického stavu, jaký tady panoval letos na jaře. Státy se pohybují v rámci národních pravomocí, takže si proto dělají, co chtějí, a jak chtějí. Jejich občané se buď nervují na letištích a hraničních přechodech, nebo raději ruší letenky i pobyty, než aby se ocitli někde v karanténě.
Čtěte také
Optimismus vyvolaný červencovým summitem, na kterém se státy dohodly na financování obnovy evropské ekonomiky, se tak vypařil v srpnovém slunci.
Evropské komisi a členským státům, se nepodařilo ani po půl roce trvající sanitární krizi najít společnou řeč a domluvit se na pravidlech, jak měřit výskyt nákazy a jak na tato čísla společně reagovat.
Je pozoruhodné, jak málo se vlády členských zemí poučily z velmi negativního názoru veřejnosti na prvotní slabou odezvu Evropské unie letos v březnu. A jak málo udělaly pro nápravu této pověsti nebo pro pohodlí svých občanů, kteří jsou první obětí této kakofonie.
Maďarské gesto bylo silné, ale nikoli první. Dobrým odstrašujícím příkladem je belgické hlavní město Brusel, sídlo unijních institucí, které má vyšší výskyt nákazy než zbytek Belgie. Bruselané například nesmějí jezdit do sousedního Nizozemska. Pro Holanďany musí být dost těžké poznat, který Belgičan je zrovna z Bruselu, ale zákaz je zákaz. Můžou naopak do Francie, zatímco obyvatelé Paříže do Belgie nesmějí.
Společná politická vůle
A pokud evropští komisaři nebo úředníci cestují služebně do Berlína, tedy hlavního města země, která Unii momentálně předsedá, musejí mít čerstvý negativní test na koronavirus – jinak šup do karantény.
Čtěte také
Všechny tyto komplikace jsou protivné tím, že se neustále mění, a že každá země k nim přistupuje jinak. Někde mají, podobně jako v Česku, regionálně koncipované semafory. Jejich výsledky pak hlásí Evropskému centru pro prevenci a kontrolu nemocí. Jinde to nedělají.
Liší se i kritéria pro jednotlivé barvy, někde používají škálu tří barev (zelené, žluté a červené), jinde přidávají ještě oranžovou. Do povinné karantény se někde chodí na 14 dní, jinde na deset. A tak dále.
Zmíněné evropské centrum to všechno eviduje a zveřejňuje. Komise pak na svých stránkách transparentně a rychle informuje o situaci ve všech členských a některých okolních státech. Jenže to nestačí.
Předsedající Německo se tedy rozhodlo předložit návrh plné harmonizace kritérií měření výskytu nemoci, testování, oznamování, vybarvování a přijímání opatření. Včetně případného uzavírání hranic, které by v rámci schengenského prostoru mělo být výjimečným, spíš až nejzazším krokem.
Návrh, který připravilo spolu s Francií, by měly vlády projednat a případně schválit do konce měsíce. Podle vysokého německého zdroje, citovaného serverem Politico, je k tomu zapotřebí jeden klíčový výchozí předpoklad: společná politická vůle.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
