Karel Barták: Stále neznámá Evropská komise

Nominovaná předsedkyně Ursula von der Leyenová si drží karty těsně u těla. Pravda, členské státy mají do konce srpna čas na oznámení svých kandidátů na funkce komisařů, nicméně času není nazbyt. Už v září hodlá Evropský parlament zahájit slyšení těch, koho si nová předsedkyně vybere do sedmadvacetičlenného kolegia.

Čtěte také

Karel Barták: Snění o funkční Evropské unii

Dokud tedy nejsou známa všechna jména, natož resorty, ke kterým budou přiřazena, a dokud nevíme, kolik místopředsedů bude nová komise mít, pokusme se vnořit do atmosféry, která v bruselském mikrokosmu každých pět let charakterizuje tuto vzrušující přelomovou dobu.

Bruselští novináři, lobbisté, ovlivňovatelé a celá ta pozorovatelská chasa, která se motá kolem institucí EU, připomíná vzrušený včelín. Zatímco dosluhující komise mlčí, jelikož jí nepřísluší se motat do věcí příštích, a ta budoucí ještě nemá pravomoc cokoli povídat, zajišťuje informace právě tento včelín.

Tak za prvé, váha kandidátů, pověst, která jim předchází, a okolnosti jejich navržení. Ví se, nebo se předstírá, že se ví, který národní politik byl do Bruselu odsunut a proč, kdo byl nominován kvůli svým mimořádným schopnostem a kdo za zásluhy a úsluhy.

Odbornost a oddanost

Odhaduje se, že klíčové pozice v příští komisi obsadí bývalí premiéři či úspěšní ministři; méně šancí pak mají diplomaté, úředníci nebo jiní političtí přivandrovalci. Dobré vyhlídky mají ti komisaři, kteří se osvědčili a zůstávají na dalších pět let, jako třeba Věra Jourová nebo slovenský Maroš Šefčovič. Nebývá zvykem přidělit těmto navrátilcům horší portfolio, než jaké dosud měli.

Čtěte také

Karel Barták: Jaké jsou možnosti Ursuly von der Leyenové?

Úspěšnost jednotlivých komisařů a jejich „rating“ v bruselské „bublině“ se odvíjí od vlivu resortu, který mají na starosti, takže počáteční rozdání karet je důležité. Za esa platí hospodářská soutěž, finance, vnitřní trh či mezinárodní obchod, tedy navýsost ekonomické oblasti se silnou pravomocí.

Velmi dobré hodnoty představují energetika, doprava, kybernetika, telekomunikace, životní prostředí, zemědělství a další. Seznam uzavírají takové činnosti jako je humanitární či rozvojová pomoc, s minimálním politickým vlivem, či vzdělávání a kultura, kde komise jen přihlíží, co dělají členské státy, a občas přihodí nějaký ten peníz.

Stávající předseda komise Jean-Claude Juncker potrestal maďarského premiéra Viktora Orbána, který v Evropské radě hlasoval před 5 lety proti němu – a to tím, že jeho kandidátovi Tiboru Navracsicsovi přidělil právě školství, kulturu a sport. A Junckerův předchůdce José Manuel Barroso v roce 2006 dokonce pověřil rumunského komisaře Leonarda Orbána péčí o „mnohojazyčnost“. Byl to vzkaz do Bukurešti, aby příště lépe vybírala své zástupce v komisi.

Čtěte také

Karel Barták: Těžký zrod Evropské komise

Jakmile se nová komise dá do práce, začnou se i komisaři pohybovat po abstraktní šachovnici úspěšnosti a obliby. Někteří vlivní se mohou propadat, a jiní, méně vlivní, naopak sílit, jak třeba předvedla v minulých letech Věra Jourová. Prvním ukazatelem budoucí úspěšnosti bývá složení kabinetů, tedy sedmičlenných poradenských týmů, které každý potvrzený komisař sestavuje na začátku svého působení.

V Bruselu se bedlivě sleduje, zda se politikové přicházející z hlavních měst dokáží obklopit zkušenými komisními úředníky a odborníky na svěřený rezort, kteří je nutně budou převyšovat znalostmi a erudicí, nebo zda naopak dávají přednost spolupracovníkům věrným a oddaným, ne však nutně odborně zdatným.

Autor je publicista