Karel Barták: Jaké jsou možnosti Ursuly von der Leyenové?

Ursula von der Leyenová
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ursula von der Leyenová

Ursula von der Leyenová, zvolená na příštích pět let předsedkyní Evropské komise, zatím objíždí Evropu jako posel dobrých zpráv a říká každému to, co chce slyšet. Za pár měsíců se však skutečně ujme vysoké funkce – a bude muset dokázat, že nešlo jen o plané sliby. A nebo, jak už to v politice chodí, spoléhat na krátkou paměť svého obecenstva.

Jednou z příčin tohoto slibování jsou samotné okolnosti zvolení Von der Leyenové. Vynořila se jako kometa zdánlivě odnikud, když šéfové vlád členských zemí zamítli, jednoho po druhém, kandidáty navržené Evropským parlamentem.

Proto pro ni bylo těžké přesvědčit uražený parlament, že by měl její nominaci schválit. Soustředila se na silné kluby socialistů, liberálů a zelených – slíbila se zasadit o životní prostředí, sociální spravedlnost i lidská práva. Jejímu vlastnímu klubu Evropské lidové strany postačilo, že se zavázala odvolat neoblíbeného generálního tajemníka Evropské komise Martina Selmayra, který okamžitě poté složil funkci.

Pozoruhodné je, že jakmile byla von de Leyenová parlamentem potvrzena, hned oznámila, že se zasadí o to, aby napříště usedali do čela Evropské komise výlučně kandidáti navržení tímto parlamentem. Tedy aby se to, co se přihodilo jí, už nemohlo stát nikomu jinému. Těžko si v tuto chvíli představit, že by členské státy na něco takového přistoupily. Ale poslancům se to líbilo.

Zelená a sociální předsedkyně

Co jsou tedy ty stěžejní cíle, které nová šéfka komise pro Evropskou unii zatím vytyčila? Nejvíce se mluví o snížení uhlíkových emisí o 50 % do roku 2030, což by byl radikálnější krok než všechny dosavadní návrhy. Finančně by tomu měl pomoct speciální fond spravovaný Evropskou investiční bankou.

Těžko si představit, že takový plán podpoří členské státy, zejména ty, které by na jeho realizaci ekonomicky tratily. Premiér Babiš jej ostatně už odmítl. Návrh se má prý v Bruselu zrodit v první stovce dnů od nástupu nové komise. 

Zdá se, že se Ursula von der Leyenová snaží rychle splatit dluhy těm, kdo napomohli jejímu zvolení.
Karel Barták

Von der Leyenová dobře ví, co Evropu v minulém období nejvíce rozdělovalo a trápilo. Proto od počátku slibuje navrhnout nová pravidla pro přijímání uprchlíků a nakládání s nimi. Chce také výrazně posílit agenturu Frontex, která by měla hlídat vnější hranice Evropské unie, spolu s hraničními státy. Říká, že země jako Itálie, Řecko či Španělsko by se měly o nápor běženců a migrantů dělit s ostatními; zároveň má ovšem pochopení pro argumenty zemí jako Česko, Maďarsko či Polsko, které nechtějí přijmout ani jednoho. To na velkou reformu evropského azylového práva zatím nestačí.

Nové šéfka komise bude také chtít zúročit letité zkušenosti v sociální oblasti. Mluví o „Unii rovnosti“ a „ekonomice zaměřené na lidi,” naznačuje evropské plány v potírání nezaměstnanosti či v zavádění nejnižších úředně stanovených mezd. Zde ovšem zároveň vstupuje na tenký led, protože pravomoci Evropské unie jsou v této oblasti dosti omezené a vlády mohou být na takové nápady háklivé.

Nikdo není dokonalý

Je zajisté ještě brzy vynášet nějaké soudy, vždyť nová komise se ujme úřadu až někdy v listopadu. Ale dojem z toho, co předvádí její budoucí předsedkyně, je zatím rozpačitý. Na jedné straně hlásá, že není nic důležitějšího než vláda práva a právní stát, tedy předměty, ze kterých podle dosavadní Komise propadají zejména Polsko a Maďarsko. Na druhé straně při návštěvě Varšavy prohlašuje, že chápe argumenty a stesky těchto zemí, protože přece „nikdo není dokonalý.”

Turecko oznámilo, že německá spolková ministryně obrany Ursula von der Leyenová může bez problémů navštívit Incirlik, kde se nachází kontingent Bundeswehru

Dělá to trochu dojem, jako by se Ursula von der Leyenová snažila rychle splatit dluhy těm, kdo napomohli jejímu zvolení, a vytvořit si solidní podporu v Evropském parlamentu pro prosazování budoucí legislativy.

To se jí vzhledem ke složení tohoto tělesa může podařit. Jenže vedle parlamentu schvaluje evropské zákony také Rada EU, tedy vlády členských států, většinou nesourodé a rozhádané. Vůči nim bude její ekvilibristické cvičení o hodně těžší. 

Autor je publicista

Spustit audio
autor: Karel Barták

Související