Karel Barták: Premiér Sánchez zachránil, co se dalo, ale Španělsko čeká nejistota
Socialistický premiér Pedro Sánchez sice vypsáním předčasných voleb odvrátil přesvědčivé vítězství pravice, které bylo pravděpodobné, kdyby se hlasovalo v původním listopadovém termínu. Výsledek však vytvořil patovou situaci bez jasných vítězů i poražených.
Pravicová lidová strana sice vyhrála, ale nesestaví většinu v parlamentu ani s krajně pravicovou stranou Vox, která je hlavním poraženým těchto voleb. Sánchezovi socialisté posílili jen lehce a s levicovou stranou Sumar také nedosáhnou na kýžených 176 křesel v dolní sněmovně.
Čtěte také
Do klíčové role pro sestavení většiny se tak dostaly malé nacionalistické a separatistické strany, které reprezentují odstředivé tendence v Katalánsku, v Baskicku a v Galícii. Sánchez vládl s jejich pomocí i dosud, ale tentokrát je však pro podporu své menšinové vlády bude potřebovat úplně všechny do jedné.
Tedy včetně katalánského hnutí Junts per Catalunya, které stálo v čele pokusu o odtržení této provincie v roce 2017 a jehož předseda Carlos Puigdemont se od té doby zdržuje v Belgii, protože doma mu hrozí vězení.
U vesla zůstává Sánchezův kabinet
Paradoxem přitom je, že právě tyto strany ve volbách neuspěly, ztratily řadu poslanců a obyvatelé všech tří zmíněných regionů dali jasně přednost partajím s celošpanělskou působností. Puidgemontovo hnutí například získalo pouhých sedm mandátů, které nyní bude prodávat velmi draho.
Čtěte také
Není moc pravděpodobné, že by Sánchez dokázal přistoupit na takové požadavky jako referendum o nezávislosti Katalánska nebo odvolání zatykačů na přední separatisty, aniž by významně pobouřil nejen celý politický establishment, ale i značnou část španělské populace.
Vyjednávat se však určitě pokusí, první kontakty již byly navázány. Pro pravici totiž jednání s nacionalisty nepřichází v úvahu vůbec. Pokud neuspěje, má ještě teoretickou možnost souhlasit se sestavením velké pravolevé koalice s předsedou lidovců Albertem Núñezem Feijóoem, který takovou možnost nevylučuje, pokud by se sám stal premiérem.
Vzpomeňme ale na rok 2015, kdy parlamentní volby skončily podobným patem. Sánchez se nedokázal domluvit s tehdejším šéfem lidovců Rajoyem; nedalo se nic dělat a Španělé se za půl roku vrátili k urnám. Tentokrát to může dopadnout také tak.
Čtěte také
Z voleb vzešlý španělský parlament se sejde ve druhé polovině srpna. Teprve pak začne složité jednání o možných koalicích a tichých podporách, které se potáhne dlouhé týdny. Z hlediska Evropské unie to je vlastně dobře. U vesla zůstává zatím Sánchezův dosavadní kabinet, který připravoval půlroční španělské předsednictví a s největší pravděpodobností ho tedy bude i provádět, možná až do konce.
Nevadí, že to bude vláda oslabená, protože hlavní témata, kterými se bude Unie v příštích měsících zabývat, nejsou kontroverzní ani pro lidovce. Nedojde tedy k polemikám, jež hrozily, pokud by se s k moci hrnula strana Vox, jejíž lídři popírají klimatickou změnu vyvolanou člověkem a prosazují velmi tvrdou politiku vůči migrantům.
Lidovci se na jaře odhodlali ke spolupráci s Voxem ve vládách regionů Valencia a Extremadura. Vzhledem ke značné autonomii subjektů španělské federace to byl významný průlom. Na evropské scéně si krajní pravice právě od Voxu slibovala významnou vzpruhu před evropskými volbami vypsanými na začátek června 2024. Jeho volební propad poněkud ochlazuje perspektivu silného euroskeptického uskupení v budoucím Evropském parlamentu.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
