Karel Barták: Politický veterán Mark Rutte je dobrou volbou pro NATO. Nebude to mít lehké

27. červen 2024

Když rumunský prezident Klaus Johannis stáhl svou marnou kandidaturu na post generálního tajemníka Severoatlantické aliance, nestálo už nic v cestě nizozemskému premiérovi Marku Ruttemu k získání tohoto mimořádného politického vavřínu. Zajistit si podporu 32 členských států není jen tak.

Však se také pěkně dlouho nedařilo vystřídat stávajícího šéfa Aliance, Nora Jense Stoltenberga, jehož mandát byl několikrát prodlužován až na rekordních 10 let.

Čtěte také

Rutte patří k nejzkušenějším z extraligy evropských politických harcovníků. Svou zemi řídí už od roku 2010, po Viktoru Orbánovi je tedy druhým nejdéle sloužícím současným premiérem. V jeho osobě přichází do čela NATO sympatický usměvavý vysoký muž, kterému jeho spoluobčané přezdívají „teflonový Mark“, kvůli jeho schopnosti přejít vše s lehkostí, ale i přežít ve zdraví kdejaký skandál.

Byli na něj hodně zvyklí – dokázal s národem navázat až intimní vztah za covidové krize, kdy pravidelně promlouval z kanceláře ve věžičce Torentje v haagském sídle vlády Binnenhofu. Jeho plyšový králík Nintje, trůnící na poličce za jeho hlavou v záběru kamer, se stal doslova národním mazlíčkem.

Najít shodu NATO s EU

V Evropské politice Rutte proslul jako iniciátor promyšlených kompromisů, ale také jako nekompromisní odpůrce dodatečného utrácení. Úporně bojoval za co nejúspornější sedmiletý rozpočet Evropské unie i proti společnému zadlužení, když bylo třeba oživit ekonomiku po covidové krizi.

Čtěte také

Tato jeho lakotná neústupnost kontrastovala se sympatickou ležérností; rád třeba jezdil do úřadu sám na kole, pozdravován spoluobčany, kterým radostně odpovídal.

Rusko má v Evropě jen málo tak zavilých nepřátel, jako je Rutteho Nizozemsko. Sestřelení boeingu Malajských aerolinií se 193 Nizozemci na palubě proruskými separatisty nad Donbasem v červenci 2014 se stalo největším traumatem jeho vlády. Do jednacích síní NATO i Evropské unie vnesl Rutte už v té době značnou protiruskou notu.

Dnes patří Nizozemsko k nejpevnějším ukrajinským oporám v západní Evropě. Na vojenskou pomoc uvolnilo tři miliardy eur, postavilo se do čela koalice zemí, které chtějí Ukrajině dodat stíhačky F-16. Šetřílek Rutte na Ukrajině nešetří. Možná je i toto jeho zanícení jednou z příčin, proč se rozhodl usilovat o post v čele vojenské aliance.

Čtěte také

Nečeká ho tam žádná procházka růžovým sadem. Jen čtyři týdny po jeho uvedení do funkce 30. září mohou Američané vrátit do Bílého domu Donalda Trumpa, který by mohl zásadně vykolejit dosud pevnou jednotu Aliance, pokud jde o pomoc Ukrajině i její vnitřní soudržnost.

Ukrajina bude přitom potřebovat víc a víc systémů protivzdušné obrany a Západ ji bude muset vybavit také na případnou protiofenzivu v roce 2025. Bude potřeba to zaplatit. NATO bude i v této oblasti muset umocnit a prohloubit svou koordinační úlohu. A také najít zásadní shodu s Evropskou unií, aby se iniciativy obou organizací doplňovaly a aby se jejich síly netříštily. To se snáz řekne, než udělá.

Karel Barták, bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu, komentátor Info.cz

Zároveň napříč Evropou posilují národovecké strany, které dobře vstřebávají ruské dezinformace a slibují svým voličům, že zajistí mír na úkor Ukrajiny. Třeba francouzské Národní sdružení, které bude usilovat o vítězství v červencových parlamentních volbách, má na čelném místě v programu přímo vystoupení z integrovaného velení NATO; jde přitom o jedinou pořádnou armádu v EU.

Pod slupkou alianční jednoty kvasí zcela logicky spousta problémů, které bude třeba tlumit a usměrňovat. Doufejme, že „lachende Rutte“, jak mu říkají nizozemští novináři, v návalu práce o svůj legendární úsměv nepřijde.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták
Spustit audio