Karel Barták: Nový pakt o migraci a azylu problém neodstraní, ale mohl by ho odlehčit

Strach z imigrace, zejména z muslimských zemí Afriky a Asie, by pak nemusel mít přehnaný vliv na rozhodování voličů, komu dají svůj hlas v červnových volbách do Evropského parlamentu.

Čtěte také

Karel Barták: Migrace zůstane na stole EU zřejmě až do eurovoleb

Většina populistických, obvykle krajně pravicových stran, které jsou na vzestupu v mnoha zemích unie, staví svou politiku právě na odporu vůči těmto spontánně přicházejícím migrantům, kteří obvykle směřují do Evropy za vidinou lepšího života.

Od začátku roku požádalo v zemích „sedmadvacítky“ o azyl přes 600 tisíc lidí. A ačkoli většina zemí EU potřebuje dodatečné pracovní síly, hrozí další příliv ze Sýrie, Afghánistánu či Nigeru vyvolat výbuch odporu domácího obyvatelstva, který přivede k moci národovce nabízející přitom dosud jen laciná hesla.

Přístup k azylu

Jádrem nové úpravy, o kterém se jednalo nejúporněji, je změna režimu na hranicích zemí, do kterých migranti přicházejí. Přímo tam budou vznikat rozsáhlá detenční centra, kterými budou příchozí povinně procházet. Urychlí se prověřování totožnosti, také díky novým databázím propojujícím všechny země EU.

Čtěte také

Karel Barták: Von der Leyenová slibuje účinněji čelit rostoucí ilegální migraci, nedokáže však problém vyřešit

Migranti ze zemí, jejichž občané tradičně jen zřídka získávají v EU politický azyl, zůstanou v těchto vězeních, dokud nebude v urychleném procesu rozhodnuto o jejich vyhoštění, které bude pak neodkladně provedeno. Takto zadržovat bude možné také děti a jejich rodiny, rozhodli nakonec vyjednávači.

Ti migranti, kterým bude umožněno se podrobit azylovému řízení, budou podle kvót rozesláni do dalších členských zemí. Ty státy, které na kvóty nepřistoupí, jako je Česká republika, budou podle schváleného „mechanismu povinné solidarity“ finančně přispívat na náklady řízení nebo se podílet jinak, například financováním ostrahy vnějších hranic. Česko zatím nebude platit nic, protože EU vezme v potaz vysoký počet ukrajinských válečných uprchlíků na jeho území.

Politikové si od zavedení paktu do praxe slibují, že si mnozí migranti rozmyslí už nyní nesmírně nákladnou a nebezpečnou cestu do Evropy při představě, že nutně skončí v detenčním zařízení na hranicích.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Dosavadní praxe je totiž spíše opačná – jakmile se dostanou na pevninu, například v Itálii nebo v Řecku, nechávají je úřady běžet. To je pro migranty lákavé. V Německu nebo v Nizozemsku to však vede k přetížení azylových center a napříč Evropou k zavádění hraničních kontrol.

Pakt kritizují ostře lidskoprávní organizace, podle kterých zavádí „špatně nastavený, drahý a krutý systém“, jak se vyjádřily ve společném prohlášené, a „osobám, které potřebují ochranu, ztěžuje přístup k azylu“. Tváří v tvář realitě si přiznejme, že právě o to tu jde.  

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz