Karel Barták: Von der Leyenová slibuje účinněji čelit rostoucí ilegální migraci, nedokáže však problém vyřešit
Překvapivý víkendový výlet předsedkyně Evropské komise von der Leyenové na italský ostrůvek Lampedusa, kam v posledních týdnech směřuje rekordní počet ilegálních migrantů z Afriky, měl hlavně předvést, že evropská exekutiva dbá, že vidí, že sleduje, že nestrká hlavu do písku. A že dovede mluvit o nárůstu ilegální migrace i docela ostře. „To my budeme rozhodovat, kdo bude moct vstoupit do Evropy, nikoli pašeráci lidských bytostí,“ uvedla šéfka komise srdnatě.
Jenže zatím, a už pěkně dlouho, je to přesně naopak. Obchodníci s migranty, s lidskými touhami a utrpením mají navrch a Unie, její členské státy jen hasí požáry a látají díry tam, kudy proudí nejvyšší počty. „Ilegální migrace je evropskou výzvou a vyžaduje si evropskou odpověď,“ řekla von der Leyenová.
Čtěte také
Jenže tuto odpověď „sedmadvacítka“ hledá už osm let a nenachází, jelikož její členové nejsou zajedno v podstatě v ničem kromě jednoho, nereálného přání: aby migranti už nepřicházeli. A to se jim nesplní.
Von der Leyenová v doprovodu italské premiérky Meloniové viděla africké běžence namačkané v ubytovacích zařízeních, která praskají ve švech. Za poslední měsíc jich sem dorazilo na 11.000 ze 150 kilometrů vzdáleného Tuniska.
Čtěte také
Navzdory tomu, že právě ona prosadila v červenci uzavření dohody s vládou této země, která se v ní zavázalo výměnou za 700 milionů eur bránit pašerákům vozit lidi k břehům Lampedusy.
Zatím to ovšem vypadá, že tuniský autokrat Káis Saíd shrábl peníze a nic nedělá. Počet lodiček s běženci stoupá. Když se delegace Evropského parlamentu chtěla vypravit do Tunisu zjišťovat, co se to tedy děje, byla odmítnuta, což vyvolalo v parlamentu pozdvižení.
Čtěte také
Pro Von der Leynenovou to je nepříjemná rána, protože právě tuniskou dohodu, jako vzor pro jednání s dalšími severoafrickými zeměmi, vychvalovala minulý týden ve svém projevu o stavu Evropské unie.
Itálie naříká, že si s migranty neví rady. Žádá ostatní o pomoc, naráží však na zavřené dveře. Migrace hraje do karet národovcům a populistům napříč kontinentem. V každé zemi nachází odraz ve vnitřní politice, na který jsou vlády citlivé, což nijak neusnadňuje vzájemnou dohodu.
Zázračný lék neexistuje
Vlády Polska a Maďarska rozhodně odmítají první část evropského migračního paktu, ačkoli již byla schválena ministry vnitra. Rakousko zase tvrdošíjně odmítá začlenění Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru, ačkoli pro to už není důvod.
Čtěte také
Zásadně se pak mění pohled na imigraci v Německu. Od začátku roku tam požádalo v o azyl 200.000 lidí, a to nepočítáme uprchlíky z Ukrajiny. Berlín proto pozastavil „mechanismus dobrovolné solidarity“, na kterém se loni domluvilo 13 členských států a který garantoval přijímání žadatelů a o azyl převážně z Itálie.
Jsme tak svědky paradoxní situace, že zatímco italská vláda žadoní o pomoc, většina ilegálních migrantů končí v Německu. Což je voda na mlýn krajně pravicové AfD, která na nenávisti vůči cizincům staví svůj program. Její skóre v průzkumech vyvolává mezi tradičními stranami paniku.
Úkolem Evropské komise je hledat a nabízet řešení, což Von der Leyenová dělá. Sama však dobře ví, že zázračný lék neexistuje.
Oznámila přípravu legislativy, která přísněji postihne pašování lidí přes hranice. Chce do pronásledování těchto gangů zapojit daleko víc evropské agentury Europol, Eurojust a Frontex. A aby si všichni lépe uvědomili zločinnost a ohavnost tohoto byznysu s lidskými bytostmi, uspořádá na toto téma mezinárodní konferenci. Což je dobré, problém to však nevyřeší.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
