Karel Barták: EU nabízí farmářům úlevy. Bude to stačit?

Třetí měsíc trvající vzpoura přináší své ovoce, a to vesměs na úkor plánovaných opatření zacílených na ekologii a ochranu klimatu.

Čtěte také

Jan Vávra: Zemědělci, nebo dezinformátoři?

Tři měsíce před volbami do Evropského parlamentu EU ustupuje hlučným a mnohdy násilným protestům, které na jedné straně odrážejí rostoucí frustraci zemědělských profesionálů, na druhé se však stávají také výrazem superkonzervativních, často populistických politických sil nejméně v desítce členských zemí, Česko nevyjímaje.

Ministři zemědělství je berou tak vážně, že se v pondělí sjeli do Bruselu na mimořádnou schůzi, z níž vzešlo jasné poselství: Rozumíme vám a uděláme všechno pro to, aby byly vaše požadavky uspokojeny a traktory se z ulic evropských měst vrátily na pole.

Traktorem proti úřednímu šimlovi

Vedle zmíněných legislativních změn, které ještě podléhají schválení Evropského parlamentu, se ministři podepsali pod návrh Evropské komise, aby se počet kontrol na farmách v EU snížil na polovinu.

Čtěte také

Viktor Daněk: Zemědělci a Green Deal

Mělo by to poněkud odlehčit administrativní zátěž spojenou s čerpáním dotací, která je jediným opravdu plošným společným jmenovatelem farmářských stesků. Sedláci, zvláště ti malí, se doslova hroutí pod požadavky Společné zemědělské politiky; výkazů, hlášení a kontrol neustále přibývá.

Je pozoruhodné, že jde o dlouhodobé stesky, známou písničku, na kterou komise vždy odpovídala stejně obehranou argumentací, že veřejné peníze se v Evropě nesmí jen tak rozhazovat, že kontrola musí být, a to dokonalá.

Vždyť do zemědělských dotací plyne celá třetina evropského rozpočtu, přes 300 miliard eur na sedm let. A vždycky se najdou filutové, kteří podvádějí, v počtu krav nebo v počtu hektarů. Nedá se tedy nic dělat.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Přehlížet problémy zemědělců se nevyplatí

No a pak stačí, aby traktory vjely ve správnou chvíli do center hlavních měst pod několika demagogickými transparenty, aby se část protestujících nechala využít krajní pravicí, a najednou to jde.

Nejen méně kontrol a méně zelené transformace, ale i takové věci jako zavedení brzd a výjimek pro případ, že by evropským farmářům hodně vadila laciná ukrajinská vejce, cukr nebo kuřata, na která se nebude vztahovat volný obchod, blahosklonně a správně zavedený jako gesto vůči napadené zemi.

Slabiny archaického systému

Společná zemědělská politika EU je jednou z nejvíce integrovaných a nejpropracovanějších oblastí působnosti unie. Její páteří jsou dotace, převážně takzvané přímé platby.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Zjednodušeně lze říct, že v klíčových segmentech výroby potravin čerpají evropští farmáři od Portugalska po Estonsko stejné dotace za rovných podmínek a nemají nárok na další podporu ze strany národních vlád, která by narušila férové podmínky na trhu.

To, co se děje dnes, potvrzuje slabiny tohoto poněkud archaického systému, ale i to, že zatím nikdo nevymyslel nic lepšího. Potvrzuje se i to, že farmáři, ačkoli představují necelá tři procenta evropských voličů, mají daleko větší vliv a nikdo si je nechce znepřátelit.

Jejich frustrace má rozmanité důvody a může být pravá nebo falešná. Ale je to skutečná síla. Zatím není jasné, zda jí pondělní ústupky budou stačit.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz