Karel Barták: 2022 – velký rok pro Česko v EU
Vše, co se bude v novém roce dít v Evropské unii, bude mít pro naši zemi zvláštní význam. Politická reprezentace a významná část státní správy budou od července do prosince zapřaženy do předsedání Radě EU, což v praxi znamená mimořádnou pracovní zátěž. V prvním pololetí budeme bedlivě sledovat každý krok Francie, která Unii předsedá před námi, abychom věděli, na co budeme navazovat a za jaké konstelace.
V tom druhém přebereme štafetu a ostatní budou ostřížím zrakem sledovat nás. Půjde tedy mimo jiné o pověst i prestiž této země.
Čtěte také
Evropa si pro rok 2022 naplánovala velmi bohatý program. Na prvním místě z hlediska objemu, významu i politické citlivosti je nepochybně realizace Zelené dohody pro Evropu. Schválení desítky legislativních počinů má podle představ Evropské komise během roku vytvořit fundament pro to, aby se náš kontinent stal uhlíkově neutrálním do roku 2050.
Schvalování řady těchto směrnic a nařízení se bude časově shodovat s českým předsednictvím – budeme se tedy muset naladit do modu strůjce kompromisů. To nebude snadné pro zemi, jejíž prezident o vánočních svátcích vyzýval vládu, aby se ze Zelené dohody vyvázala, a strašil lidi neexistujícími hrozbami, třeba zákazem používání zemního plynu od roku 2030.
Touha po zesílené integraci
Čtěte také
Energetika bude vůbec vysoko mezi prioritami, a to nejen v souvislosti s ochranou klimatu. Unie se zatím nedokázala shodnout na příčinách prudkého růstu cen energií a na krocích k jejich zmírnění. Bude se muset konečně vyjádřit k tomu, zda výroba energie z jádra je, či není udržitelná, zda tedy stojí za to ji podporovat z veřejných zdrojů, či nikoli. Neustálé odkládání odpovědi Evropské komise na tuto otázku svědčí o její mimořádné politické citlivosti. Rozhodnutí nyní slibuje na polovinu ledna.
Za velkou prioritu byla vyhlášena digitalizace; v plánu je schválit dvě rámcové směrnice, které mají digitalizaci ekonomiky i administrativy usnadnit, projasnit a podnítit; souvisí s tím také nová legislativa týkající se umělé inteligence. Dalším velkým tématem je koncept „strategické autonomie“, který má vést k zárodku evropské armády jako podpory razantnější společné zahraniční politiky. Znamená však také asertivnější obchodní politiku, snižování závislosti na dovozech strategických surovin nebo snazší podmínky pro fúze evropských podniků, aby tito „evropští šampioni“ byli schopni konkurovat největším světovým firmám.
Čtěte také
Z dalších výzev stojí za zmínku opožděná reforma migrační a azylové politiky, rozhodování o vlastních zdrojích evropského rozpočtu nebo celá dnes již obrovská agenda boje proti koronavirové pandemii. Za největší však považuji udržení vnitřní soudržnosti celého společenství. Slovní i právní přestřelky mezi evropskými institucemi a vládami v Polsku a v Maďarsku přerostly v otevřenou konfrontaci.
S napětím budeme koncem ledna očekávat rozhodnutí Evropského soudu, který řekne, zda Unie může země nedodržující zásady právního státu trestat finančními postihy. Pokud bruselské instituce tento klacek do ruky dostanou, napětí se dál vyhrotí. Všichni pak budou bedlivě sledovat, jak dopadnou dubnové parlamentní volby v Maďarsku – případný odchod Viktora Orbána z politické scény by byl doprovázen hlasitým oddechnutím. Pokud však vyhraje, bude mít EU co dělat s ještě sebejistějším autokratem a polská vláda se bude moct opřít o ještě silnějšího spojence.
Tváří v tvář těmto odstředivým tendencím sílí v takzvaném „jádru“ Unie touha po zesílené integraci, která by se mohla provádět i bez části členských států. V případě druhého vítězství francouzského prezidenta Macrona v jarních volbách bych se vůbec nedivil, kdyby se do vůdčí úlohy v EU pasoval triumvirát tvořený Francií, Německem a Itálií. Byl by to celkem pochopitelný vývoj po brexitu, který by do integračního víru vtahoval zejména země eurozóny. Nová česká vláda by proto měla k těmto perspektivám zaujmout co nejdříve konstruktivní stanovisko, abychom se neocitli na stejné vedlejší koleji jako vlády Polska a Maďarska.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
