Kardinál, mušketýři a učenci

V přehledu výročí na tento týden jsou desítky jmen a několik historických událostí, slaví Ludvík XIV. i Salvator Dalí, ale pondělí 10.května mlčí na všech stranách o jubileu Učené společnosti České republiky.

Společnost je registrována jako občanské sdružení a historicky navazuje na Societas incognitorum, založené v Olomouci , , která sice záhy zanikla, ale idea byla znovuvzkřísena v kruhu vzdělanců a po schválení císařem Josefem II. vznikla posléze Královská česká společnost nauk.

Působí koloritně a v jistém ohledu i nostalgicky, kterak podobné společnosti sdružující představitele národního duchovna, zápasí s nezájmem širší veřejnosti i mocných tohoto světa, až na čestné výjimky, a přirozeně i navazujícími finančními potížemi. Jakoby nejenom umění neslo onu prapodivnou pečeť odsudku, že teprve chudoba a zápas o přežití ve všedním dni, stvrzují nadčasovou platnost výsledků a úspěchů, jež se posléze stávají národním majetkem a nejenom materiálním. Každý národ se rád zdobí i chlubí svými vzdělanci a jejich přínosem ke kultuře a vzdělanosti lidstva, ale jaksi pouze za předpokladu, že si věda pomůže nejlépe sama a to ve všech ohledech.

Je sice pravda, že Archimédovi postačila jedna zcela prostá vana napuštěná neméně obyčejnou vodou, Newton neměl velkých vydání na to, aby ulehl ve správný okamžik pod správně zvolenou jabloň a konec konců ani Albert Einstein nepotřeboval k zapsání slavné rovnice nic víc než kus papíru a ořezanou tužku.

Řekneme-li Francouzská akademie, pak jistě pocítíme trochu tajemné úcty, jež tato instituce budí, ale na domácí půdě nejsme už tak vášnivě nakloněni přisuzovat našim Společnostem této ražby, alespoň podobně přibližný význam.

V Ottově slovníku naučném se poučíme, že akademie francouzská se svou důstojnou zasedací síní /doloženo dobovou rytinou/ byla založena roku 1635 a dosvědčuje-li tento historický akt významnost této události, potom i v tom, že potvrzuje státnickou genialitu kardinála Richelieu. Toho sice vnímáme spíše jako muže, který obětoval život tomu, aby se historicky znemožňoval v souboji s neporazitelnými královskými mušketýry, panem Athosem, Aramisem, Porthosem a nováčkem v tomto řemesle d´Artagnanem, nicméně na slávě zmíněných hrdinů srdce i kordu, rozumu i víry,rytířské věrnosti a silných paží, nic neubere skutečný portrét kardinálův, jemuž nic z politiky ani z lidskosti počínání nebylo cizí.

A tak se u kolébky Francouzské akademie, objevuje jeho sekretář Boisrobert, který hlásí svému nadřízenému, že se kolem učence Conrada už po mnoho let schází, a to tajně ,další vědci a literáti a vůbec mužové ducha. Historici nazývají pana sekretáře lichotivě literárním asistentem kardinálovým, mušketýři by jistě prohodili, že se jednalo o dalšího kardinálova špicla.

Richelieu byl hlášením o tajném spolku okouzlen a to do té míry, že učinil to nejchytřejší, co učinit mohl. Vzkázal své potěšení nad tajným spolkem a navrhl, aby se nadále scházel pod jeho patronací.

Členy oněch veletajných shcůzek a jistě i dvorních intrik uvedla kardinálova nabídka přinejmenším do rozpaků. V daleko pozdějším románu Kmotr se ovšem dočeteme o nabídkách, jež nelze odmítnout. Nastala nádherná kaskáda zdvořilostí.Upozorněni nenápadně, že odmítnutí by mohlo kardinála udivit, neboť není zvyklý narážet na odpor a něco takového nestrpí beztrestně, Conrart a jeho přátelé Jeho Eminenci "pokorně poděkovali za projevenou velkorysost" a všechno další už mělo pouze administrativní dohry. Stanovy, pravidla, podpory.

Čítanková ukázka, jak z tajného spolku učinit v jedné vteřině národní instituci obrovského veřejného významu. Richelieu tím opět jen dokázal v čem byla jeho genialita : uměl soustřeďovat roztříštěnou energii v jediný proud energie vskutku národní.

Desáté výročí naší Učené společnosti České republiky proběhne v nejvyšším možném tichu, které v ničem ovšem nepřipomíná decentní upomínku na posvátné ticho vědeckých pracoven, laboratoří či observatoří.

Sice jsme v Evropě i ve světě již dávno zaktoveni právě díky naší duchovní elitě a ne jistě náhodou bylo i kdysi úkolem Francouzské akademie pěstit spisovný jazyk a literaturu, ale zřejmě nám chybí - opět národně - postava kardinála Richelieu, sjednocovatele osamocených energií.

Učená společnost tedy slaví v hlubokém tichu, pokud nebudeme považovat za svérazný projev gratulace už minulý týden zveřejněnou informaci, že vláda opět nenašla peníze k ocenění vědců, techniků a studentů v soutěži Česká hlava. Vláda prý od počátku roku jednala a jednala, až se usnesla, že na takovou cenu peníze nejsou.

Naši poslanci i senátoři pak zajisté přispějí tím, že vyrazí na další zahraniční služební cesty , nejlépe na ostrovy v Tichomoří, kde místnímu náčelníkovi a jeho šedesáti ženám , přednesou projev o podpoře vzdálené vlády Velkého českého bílého otce vědě a budoucnosti národa - a na důkaz vznikajícího nerozborného přátelství s lidem Tichomoří, zlikvidují obětavě celý jídelní i nápojový lístek místního pětihvězdičkového hotelu.