Kaple Božího Těla a Krve měla být pražským Šalamounovým chrámem. Zůstal z ní jediný kámen
Od konce 14. do konce 18. století stála ve středu pražského Dobytčího trhu - dnešního Karlova náměstí - coby dominanta Nového Města Pražského.
Bratrstvo obruče a kladiva, o kterém víme velmi málo, ji zasvětilo Krvi a Tělu Páně, Panně Marii a Svatým Felixovi a Adauktovi. Naplánoval ji však skutečně Karel IV. coby střed Říše římské a zrcadlový odraz Šalamounova chrámu?
Myslí si to spisovatel, básník a amatérský historik Petr Stančík, který o objektu i bratrstvu napsal rozsáhlou publikaci. Kaple začala být budována čtyři roky po Karlově smrti, a ke stejnému časovému odstupu došlo dle biblického Starého zákona v případě dvojice králů Davida a Šalamouna. Stančík vidí v obrysech Nového města Pražského zrcadlový odraz Nového Jeruzaléma.
Současní historici a archeologové jeví o kapli zájem. V letech 2010-2011 se po předchozím geofyzikálním průzkumu podloží středu Karlova náměstí přistoupilo ke třem archeologickým sondám po obou stranách současné frekventované tramvajové tratě, která je protíná. Sondy odhalily tzv. negativ základů kaple, vrstvy bývalého pohřebiště kolem ní a také suterénní místnost neznámého objektu těsně vedle již dávno zaniklé sakrální stavby.
Kaple Božího Těla a Krve byla budována v letech 1382-1393 a na dnešním Karlově náměstí v Praze stála do roku 1791. Ještě za panování Václava IV. byla věnována národu českému Pražské univerzity, v čemž se angažoval i Jan Hus. Byla zde vyhlášena tzv. basilejská kompaktáta – na krátký čas mírumilovné a kompromisní nařízení o smíru mezi utrakvisty a katolíky. Smír se však nestal realitou. A jak posléze během husitské revoluce chátrala univerzita, chátrala i kaple samotná. Stala se především pohřebištěm. Po čase ji spolu s univerzitou získal jezuitský řád, který sto let před jejím zničením začal budovat vedlejší chrám Sv. Ignáce z Loyoly.
Z historických pramenů je známo, že říšské ostatky a další relikvie svatých se na dnešním Karlově náměstí ukazovaly ještě před tím, než zde kaple stála. A to u příležitosti Svátku Kopí a Hřebů Páně, druhý pátek po Velikonoční neděli, kdy do Prahy směřovaly desetitisíce poutníků. Ostatky se ukazovaly z dřevěné věže. Zda stála uvnitř areálu kaple či vně, není doposud zcela jasné. Poctiví historici se zamýšlejí nad tím, zda ony nalezené podzemní základy neznámého objektu nemohou přináležet právě ostatkové věži.
Zboření kaple bylo patrně motivováno jejím nedostatečným využitím, potřebou vhodného stavebního materiálu pro další dobové stavby a snad i plánem dopravně protnout Dobytčí trh. Z objektu se nezachovalo prakticky nic. Do dnešních dnů přežil jen jeden poškozený kámen, kopie kompaktátních desek a část jednoho náhrobního kamene v lapidáriu Národního muzea. Podzemí největšího českého náměstí tak i do budoucna skrývá ještě mnohé otazníky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
