Kampaň - provokace

28. květen 2003

Hned dva naši politici včera veřejně zapochybovali o účinnosti a důvěryhodnosti kampaně ke vstupu do Evropské unie. Senátor Jan Ruml si posteskl nad tím, že "přiblblé bilboardy" jsou chudé na informace a prezident Václav Klaus má z televizních spotů k referendu dojem, že se jedná o cílenou, záměrnou provokaci a uvítal by seriózní diskusi.

Odborníci na mediální komunikaci a reklamu ovšem kampaň ke vstupu do unie naopak chválí. Ředitel agentutry Young and Rubicam Petr Havlíček například soudí, že "kampaň netradičně založená na zkušenostech lidí z EU je udělána velmi dobře". Mimochodem ocenil společnou práci konkurence, renomovaných agentur Leo Burnet, McCann Erickson a Mark/BBDO. Ředitel Asociace komunikačních agentur Jiří Mikeš o kampani říká, že "nás upozorňuje, že se dostaneme do lepší společnosti a že být mimo tuto společnost se nevyplácí". Pokud si tedy politici přejí, aby občané v referendu řekli ano, s kampaní mohou být spokojeni. Mají-li pocit, že kampaň nezastoupí seriózní diskusi a neposkytne dostatek informací, mají samozřejmě pravdu.

Jenomže o seriózní diskusi nemůže být řeč ani při propagaci jogurtu, pracího prášku či mobilního operátora. Úkolem reklamy není suplovat diskusi, ale splnit zadání klienta. Kdyby reklamní agentury dostaly zaplaceno za to, aby lidé Evropskou unii v referendu odmítli, nebo bojkotovali hlasování, jistě by se tohoto úkolu profesionálně zhostili úspěšně. Politici, kteří si přejí, aby občané v referendu seriózně a informovaně položili na misky vah klady a zápory našeho členství v EU, měli dostatek příležitostí na toto téma hovořit. O mnoho konkrétnější než reklamní agentury ovšem nebyli. Jejich kritice reklamy proto můžeme rozumět jako politické sebekritice.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.