Kamila Pešeková: Únosy prominentních synů a způsoby zastrašování
Krátce po zveřejnění informací o kauze Andreje Babiše mladšího se objevily paralely s případem syna prvního slovenského prezidenta Michala Kováče. Ten byl před třiadvaceti lety zavlečen do Rakouska.
Jestli došlo k něčemu podobnému i v případě syna současného českého premiéra, to s jistotou nevíme, na to máme stále ještě příliš málo informací.
Film o únosu syna exprezidenta Kováče trhá na Slovensku divácké rekordy
Snímek Únos od režisérky Mariany Čengel-Solčanské už vidělo přes 152 tisíc lidí a je divácky nejúspěšnějším slovenským filmem. Předstihl tak i dosavadní rekordmany, jako byl třeba film Bathory Juraje Jakubiska nebo romantická komedie Všechno nebo nic.
Faktem ale je, že únosy potomků prominentních osobností jsou běžným nástrojem zastrašování. Někdy mohou být motivy kriminální, jindy ale může jít o vysokou politiku, jak tomu bylo u Kováče mladšího.
Ten byl nalezen v roce 1995 v rakouském Hainburgu, pár kilometrů za rakousko-slovenskou hranicí. Byl zbitý a opilý a zpočátku nikdo netušil, že jde o syna slovenské hlavy státu.
Rakouskou policii o tom informoval anonym, později vyšlo najevo, že jím byl důstojník rozvědky, tedy Slovenské informační služby (SIS). A tohle je první moment, kde srovnání s českou kauzou pokulhává, alespoň podle zatím dostupných informací.
Za účasti státní mašinérie
Záměrem celého komplotu bylo zastrašit prezidenta Michala Kováče. Ten už přestával být poslušným komplicem tehdejšího autoritativního premiéra Vladimíra Mečiara, který se snažil prezidenta vydírat ve snaze dosáhnout toho, aby mu šel na ruku.
Juraj Hrabko: Rozlúčka s Michalom Kováčom
Slovensko má v tejto chvíli za sebou historickú prvú oficiálnu rozlúčku s hlavou štátu. Prvý a zároveň posledný prezident, ktorý bol do funkcie zvolený Národnou radou SR Michal Kováč, mal štátny pohreb.
Jedná se o složitý případ, který nebyl na Slovensku dodnes úplně uzavřený. Hlavním důvodem byly amnestie, které Vladimír Mečiar v roli zastupujícího prezidenta dal pachatelům únosu. Už samotná amnestie byla podle některých pozorovatelů znakem toho, že v celém případu všechno „nehraje“. V roce 2017 ale došlo ke zrušení amnestií a celý soudní proces byl opět obnovený.
Během policejního vyšetřování došlo k tomu, že agenti SIS vypovídali o celé kauze tak, že o únosu Kováče juniora věděli nejvyšší vládní špičky a celý případ se nemohl odehrát bez jejich vědomí.
S případem souvisí i vražda příslušníka SIS Róberta Remiáše, který zahynul v roce 1996 při výbuchu nálože nastražené pod jeho autem. Jeho vražda dodnes nebyla vyšetřena.
Slovenskou veřejností to otřáslo, Remiášova vražda i únos prezidentova syna. Jak je patrné, i dnes, více než dvacet let po události je v ní tolik neobjasněných skutečností, že běžný pozorovatel ztrácí přehled a snad i víru, že se případ někdy objasní.
Souvisí to s tím, že do Kováčova případu byla zapojena celá státní mašinérie, takže je možné hovořit o „státním terorismu“. Pachatelé mohli využít všechny, tedy legální i nelegální postupy, aby za sebou zamazali stopy a věc se nevyšetřila. I tady srovnání českého a slovenského případu nesedí, nevíme, za jakých okolností se syn českého premiéra dostal na Krym.
Politický rozměr obou případů je ale zjevný, stejně tak, že se podepíše na tom, jak občané vnímají politiku a její fungování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
