Kamila Pešeková: Robert Fico není volební jedničkou. Strany na Slovensku zveřejnily své kandidáty do voleb

Volební jedničkou strany Smer je premiér Peter Pellegrini (vpravo), na druhém méstě kandiduje předseda strany Robert Fico
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Volební jedničkou strany Smer je premiér Peter Pellegrini (vpravo), na druhém méstě kandiduje předseda strany Robert Fico

Začátek prosince byl pro politické strany na Slovensku významným mezníkem. Oficiálně musely odevzdat kandidátky pro volby do Národní rady, které byly vyhlášeny na konec února příštího roku. 

Do poslední minuty nebylo hlavně jasné, jestli se přece jenom nepodaří opozičním stranám dohodnout se na nějaké formě spolupráce, například na společné kandidátce.

Překvapení se ale nekonalo, a tak každá ze stran půjde do volebního boje pod svojí vlastní značkou. Pro některé strany, které vznikly teprve nedávno, to bude první zkouška s volební realitou, pro jiné zase boj o přežití, kdy není jasné, že se do parlamentu znovu probojují.

Podobné starosti dosud nejsilnější slovenskou vládní stranu, Smer-sociální demokracii, trápit nemusejí. Přesto i ona projde před volbami změnou. Vůbec poprvé v její historii nebude jejím lídrem Robert Fico, ale současný premiér Peter Pellegrini.

Strana patrně sebekriticky usoudila, že Fico není tahounem, který by mohl získat hlasy voličů, proto vsadila na umírněného a populárního Pellegriniho. Premiér neslibuje na plakátech voličům nic menšího než změnu.

Uzavírání kompromisů jako projev slabosti

Je ale otázkou, jak hluboká může ve skutečnosti být, když šéf strany Fico kandiduje na druhém místě. A mohou vůbec vzít slovo „změna“ do úst představitelé strany, která vládla zemi s přestávkami od roku 2006? Je otázkou, nakolik volič uvěří tomu, že to může být myšleno vážně.

Hlavním soupeřem Smeru bude strana Za ľudí bývalého prezidenta Andreje Kisky. V předvolebních průzkumech pomalu stoupá a i když oficiálně vznikla teprve na podzim, spoléhá na struktury, které si vytvářejí v regionech. V narážce na prezidentskou volbu z roku 2014 Kiska rád zmiňuje, že už jednou Fica porazil, proto je odhodlaný porazit ho znovu.

Rychlost, s jakou se Kiskův politický projekt začíná rozvíjet, budí vzpomínky na poslední volby do slovenského parlamentu. Tehdy se bralo za téměř hotovou věc, že na druhém místě za Smerem skončí v té době také nový politický projekt, strana Sieť Radoslava Procházky. Jenomže když se začaly sčítat hlasy, nastalo velké vystřízlivění. Nechybělo mnoho a Sieť by se do parlamentu vůbec nedostala.

Kiska se ovšem bude muset vyrovnat i s konkurencí v rámci opozičního tábora. Aktuálně se tam tři až čtyři strany přetahují o velmi podobné voliče. Vedle toho se budou služebně starší strany pokoušet přilepit Kiskovi na triko, že kvůli němu se údajně nepodařilo dohodnout společný postup před nejbližšími volbami.

Neschopnost stran s podobným zaměřením uzavřít předvolební spojenectví je pro slovenskou politiku dlouhodobě charakteristická. Nikdo nechce ustoupit, uzavírání kompromisů je považováno za falešné, chybné anebo za projev slabosti.

Pravděpodobně proto nedošlo ani k dohodě o spolupráci mezi stranou Vlasť soudce Štefana Harabina a Ľudovou stranou Naše Slovensko extremisty Mariana Kotleby. Obě strany se snaží získat hlasy nespokojených voličů, kteří volají po jednoduchých řešeních složitých problémů.

Kamila Pešeková

Slovensko tak čeká jedna z nejnapínavějších volebních kampaní za několik posledních let. Jejím nejsilnějším momentem se může stát i zdánlivá drobnost v podobě zákazu zveřejňování předvolebních průzkumů 50 dní před volbami. Za předpokladu, že ho ústavní soudci ještě nesmetou ze stolu.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu